Okolo polnoci

Abych pravdu řekla, nevím zda bych tento pro mně skvělý snímek doporučila i lidem, kterým jazz nic neříká. Příběh starého muzikanta a jeho nového přítele Francise je vlastně velmi prostý a více než samotným dějem Kolem půlnoci dýchá posmutnělou náladou, tesknými pocity a neopakovatelnou atmosférou, jakou dokáže vyčarovat právě jen jazzová hudba. Právě ona a Dexter Gordon jsou alfou a omegou celého filmu. Filmu, který se nijak nepodbízí, ale když jsem se do něj nechala vtáhnout, pohltila mně vlna jakési niterné euforie. Protože já jazz miluju. (27.09.2013)

Naprosto mimořádná záležitost. Kdo má rád jazz, si pochutná, kdo ho rád nemá, tady by mu mohl přijít na chuť. Pomalu se vlekoucí děj popisující poslední chvíle života jazzového muzikanta, jehož osobnost je niterně tak jednoduchá a současně tak mnohovrstevnatá jako jazzová muzika sama, v podání Dextera Gordona. Celé je to lahodné jako plástev medu. (12.12.2010)

Právě jsem viděl něco, čehož genialitu možná plně pochopím za pár dnů, týdnů, měsíců, let... a tak zatím, než mi nedojdou slova, si vychválím alespoň ten jedinečný soulad mezi atmosférou zde přítomné hudby s atmosférou vztahového a psychologického příběhu v kruhu několika postav. Nádhernou paletu tónů hudby v jednotlivých skladbách i barev vizuálů v dlouhých záběrech, zesílující pro uši i pro oči všechny ty uvnitř skryté emoce. Krásné vyvíjení celého děje, který se zdánlivě loudá v jednotvárném melancholickém oparu, až v něm postupně stále více pociťujeme nacházený skutečný život, naděje, radosti, překvapení. A také Gordona s Cluzetem. Jazz a blues moc často nevyhledávám, ale ve správné náladě se i do podobné muziky klidně rád zaposlouchám. Tady jsem seděl jako opařen celých 135 minut! Americký nezávislý film, za kterým jsem vůbec nepoznával francouzského levičáka Bertranda Taverniera (kdybych nevěděl, kdo to natočil, spíše bych tipoval Wenderse) a hodně mě tímto snímkem včetně zvoleného tématu a zpracování překvapil. [100%] (18.08.2022)

Jelikož mám rád písničky, je pro mě jazz především Billie Holidayová s Lesterem Youngem, ale ze všeho nejraději mám blues neodlučitelně promýšený s jazzem, tak jak jsme to viděli a slyšeli v tomto filmu na house party (byť bez Dalea). Zhruba desetinu filmů, na které jsem se díval archivuji s různých důvodů s nadějí, že se na ně někdy ještě podívám. Důvod pro tento film je jasný! Jazz (a blues) není kříčení a skákání Be happy a We love you, ale je to pomalé umírání; a je tu snad někdo kdo pomalu neumírá? (07.04.2023)

Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti. (19.01.2011)