Jackie Brownová

Rozpočet: 12 000 000 $ Otvárací Víkend: 9 292 248 $ (v 1 642 Kinách) Tržby USA: 39 673 162 $ Tržby Celosvetovo: 86 773 162 $ Minimálne o pól hodinu skrátiť,hlavne prvá polka filmu by si to zaslúžila.Plne do deja vás to vtiahne až pri predávaní peňazí,celá tá pasáž je výborne napínavá.Z hercov všetci super, DeNiro mal mať viac priestoru a rovnako aj Keaton ,ktorý málinko prevyšoval ostatných.Keby je spomínaná stopáž rozumnejšia,možno by to bolo za plný kvalt,takto 3***1/2 (03.06.2012)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

Jackie Brown je oproti předešlým Tarantinovou kouskům vyměklá. Je to tím, že ve filmu jsou i postavy ryze kladné, což je u autora novinka. Ale stále platí, že všechny postavy jsou skvěle napsány, vytvarovány spoustou replik a úžasně zahrány. Třeba zarostlý a potetovaný De Niro, je zde prostě geniální a svému drsňáctví zde dodal jiný, přímočařejší a jednodušší odstín.Scéna kdy mu obtloustlá černoška dělá striptýz a on se nervózně pohupuje v křesle, jen svědčí o jeho herecké inteligenci a citu pro postavy, jež ztvárňuje. Ale i ostatní herci jsou špičkoví. Pam Grier, Robert Forster nepříliš známí, avšak výborní herci, jimž jejich "klaďáctví" nelze nebaštit. A pak jsou zde ostatní aspekty pro Tarantina typické: neotřelý režijní rukopis, zajímavý příběh a soundtrack poskládaný z totálních vykopávek. Funguje to, jen to prostě není taková bomba, jak jsme byli zvyklí. (10.11.2008)

I díky téhle černošské letušce si Quentin Tarantino vydobyl pozici nadprůměrného a neskutečně respektovaného tvůrce. Trvalo to, ale přesto jsem se k hutnému vyprávění po letech vrátil. Dospívání je otázkou několika let a Tarantino mohl ubrat ze svého zběsilého stylu a nahradit vše skvěle rozehranými postavami. Nostalgicky pomalý snímek vyšťoural další uvadající hvězdy – Roberta Forstera, Pam Grier (někdejší hvězda násilných produkcí) nebo z dnešního pohledu i Michaela Keatona. Nejvíce konvenční „tarantinovka“ nám předkládá příběh pletichářské letušky, která se vychytrale vykroutí z pašujících podvodů, vyhne se kriminálu, pomůže dopadnout jednoho kriminálníka.. a ještě na tom zbohatne!! Tarantino leckoho zklamal, úplně nové příznivce si zrovna tak i získal!! 70%. (09.06.2009)

"Zabiják měl pětačtyřicítku, oni ji musej mít taky." Má sluncem nedotčená pleť zná černou barvu jen z vyprávění, počet mých nocí strávených v Harlemu se limitně blíží k nule, jako prcek jsem si nikdy nehrál na Shafta a s pojmem blaxploitation jsem si potykal až mnoho let po jeho filmové smrti. Asi proto mám k této Tarantinově černé poctě o něco dál než k jiným, vadí mi i pár dovysvětlovacích scén, ale šílencův režijní rukopis je snadno rozpoznatelný a mně chutná v podstatě ve všech jeho variacích. (31.10.2011)