Jackie Brownová

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. O poznání méně je zde násilí, ale stále výborný scénář, to je třetí Tarantinův celovečerák. Příběh černé letušky a hodně drsného obchodníka se zbraněmi je především výbornou kriminálkou trochu připomínající legendární podraz. Akčnější Tarantinovky však mám raději. Trailery: http://www.csfd.cz/film/8850-jackie-brown/videa/ (17.11.2009)

Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 (16.09.2009)

Jackie Brown je oproti předešlým Tarantinovou kouskům vyměklá. Je to tím, že ve filmu jsou i postavy ryze kladné, což je u autora novinka. Ale stále platí, že všechny postavy jsou skvěle napsány, vytvarovány spoustou replik a úžasně zahrány. Třeba zarostlý a potetovaný De Niro, je zde prostě geniální a svému drsňáctví zde dodal jiný, přímočařejší a jednodušší odstín.Scéna kdy mu obtloustlá černoška dělá striptýz a on se nervózně pohupuje v křesle, jen svědčí o jeho herecké inteligenci a citu pro postavy, jež ztvárňuje. Ale i ostatní herci jsou špičkoví. Pam Grier, Robert Forster nepříliš známí, avšak výborní herci, jimž jejich "klaďáctví" nelze nebaštit. A pak jsou zde ostatní aspekty pro Tarantina typické: neotřelý režijní rukopis, zajímavý příběh a soundtrack poskládaný z totálních vykopávek. Funguje to, jen to prostě není taková bomba, jak jsme byli zvyklí. (10.11.2008)

"Zabiják měl pětačtyřicítku, oni ji musej mít taky." Má sluncem nedotčená pleť zná černou barvu jen z vyprávění, počet mých nocí strávených v Harlemu se limitně blíží k nule, jako prcek jsem si nikdy nehrál na Shafta a s pojmem blaxploitation jsem si potykal až mnoho let po jeho filmové smrti. Asi proto mám k této Tarantinově černé poctě o něco dál než k jiným, vadí mi i pár dovysvětlovacích scén, ale šílencův režijní rukopis je snadno rozpoznatelný a mně chutná v podstatě ve všech jeho variacích. (31.10.2011)

Quentin vytáhl z archivu zašlou Pam Grier a rozpomněl se na černošský exploatace z let 70tých aneb vypořádávaní se s otroctvím v USA na prahu milénia. Oživil vzpomínky i výběrem herců, kteří odkazují sami na sebe, a postavil do jedné roviny cool herce s cool dialogy a vedle toho necool herce s necool dialogy. Druhé převažuje, ratifikujíc motto: S dospělostí končí hravost. (04.04.2008)