Amsterdam

Amsterdam pro mě představuje opravdu zvláštní filmový zážitek, se kterým nedokážu v hlavě úplně tak nějak dvakrát naložit, stejně tak jako se nedokážu ani rozhodnout, jestli mě vlastně vůbec oslovil a bavil, či to je jen nepovedená ambiciózní blbost, která se vymkla kontrole. Každopádně Amsterdam má určitě své plusy a mínusy. Za naprosto nejzásadnější pozitivum této podívané lze jednoznačně považovat casting, samozřejmě na čele s očekávaně excelujícím Christianem Balem, který si film i přes všechna ostatní velká herecká jména krade sám pro sebe, jeho výkon je zde radost sledovat, a i když opakuji, že i ostatní přítomní herci jsou skvělí a výrazní, tak on je skutečně ještě někde jinde a celý film u mě právě jen on povyšuje minimálně o jednu* výš. Když už jsem jinak zmínil herce, tak se pozastavím i u jejich postav, které lze též vesměs označit za vážně výrazné, nenudící a filmu jen prospívající. Zápletka pak zhruba tři čtvrtiny filmu docela funguje a baví, je zajímavá, neotřelá, nápaditá, nicméně právě v oné poslední čtvrtině došel tvůrcům evidentně dech, a to se týká především pointy, která mě vůbec nenadchla, navíc se onen konec už fakt táhne, postavy tam též již melou jen, aby řeč nestála, takže škoda, možná to chtělo víc prostřihat a závěr rozpohybovat a vygradovat, takže v tomto směru to má do mé úplné spokojenosti dost daleko. Amsterdam lze pak určitě označit za multižánrovou podívanou, z níž na mě nejvíce ale zapůsobily její odlehčenější scény a dialogy, naopak po dramatické stránce se nejedná zrovna o dvakrát fungující film. Chyba by byla jinak ještě určitě opomenout velmi zdařilé stylové a vizuální zpracování, které nelze nepochválit, jako kontrast pak musím na druhou stranu zmínit slabší atmosféru, která se jednoduše nezdařila. Za mě se tak ve výsledku sice jedná v mnoha ohledech o kvalitní podívanou, nicméně jako celek to úplně dobře nepůsobí, má to mnoho výkyvů, takže ve mně převažují rozpačité dojmy a hodnotím to jako pěkný průměr, což ovšem upřímně vzhledem k ambicím a možnostem nepovažuji úplně za výhru. (28.02.2023)

Silně nesoustředěná "komediálně-noirová" báchorka často sklouzává do bizarní, mělké frašky, která skáče od jednoho k druhému a jejíž motiv je dlouho nejasný. Má jakýsi styl (ale jen pro ten styl) a obdivuhodně hvězdné obsazení, ovšem bez solidního základu se rychle okouká – kromě Margot Robbie, samozřejmě, na druhou stranu monotónní žlutohnědé tónování obrazu mě až iritovalo. Ve výsledku jsem byl podobně dezorientovaný, jako film sám. Slabé 3 * (25.01.2023)

Občas tu probleskne lepší film, kterým to mohlo být, ale to nic nemění na naprostém fiasku, jímž je tahle monstrozita perverzně fixovaná na slavná hollywoodská herecká jména, jako by na nás Russell flexoval, koho dostane do filmu. No snad si to užil, bylo to nejspíš naposledy. A co to probůh bylo, Lubezki? Tos sežral žlutou temperu nebo co? Ani koukat se na to nedá! (24.01.2023)

Jak kdyby ten příběh vyprávěl děda Simpson. V překombinovaném a samolibém scénáři Davida O. Russella se pod nánosy neustálých odboček a zbytečných expozic vytrácí ta samotná jednoduchá zápletka, již se režisér a scenárista v jedné osobě neúspěšně snaží vyprávět. Něco málo přes 130 minut tím tak působí jako mdlé čtyři hodiny. Barevná paleta padesáti odstínů hnědé a otravné pitvoření herecké elity tomu taky moc nepřidává. Dlouho jsem nebyl tak vytočen slepou nabubřelostí nějakého filmu a potažmo jeho tvůrce, takže je dobře, že to s návštěvností v kinech tvrdě padlo na držku. (06.01.2023)

David O. Russell mě neustále dráždí tím, že i když mě už několikrát zklamal, vždycky si do filmu sežene tak zajímavé obsazení, že to musím vidět. Uvidíme jak mu to bude procházet i dál přes ty propadáky, protože ani já nepřišel a do čista na film zapomněl. Letos jsem si nakonec vzpomněl a dohnal jej na Prime. Ale je to tak, že v Russellově filmografii hravě zapadne no..Kupodivu i přes nepříliš zajímavý příběh a tempo jsem se zdárně prokousával zejména první půlkou filmu a až v té druhé se začal poměrně nudit. Jo tady bych krátil, zejména v závěru. (24.02.2024)