Jan Roháč z Dubé

No vida tak tohle byl první Český barevný film? Mno to by jeden ani neřekl. Sestříhání mu určitě neprospělo. Místy na sebe scény moc nenavazují i trhliny v ději to potom vytváří. Zajímalo by mě jak vypadala původní celá verze. Jinak obsah moc hodnotit nehodlám 3* dám za kostýmy a solidní bitvu o hrad Sion.50% (22.03.2016)

Mnohem slabší než pozdější Vávrova husitská trilogie. Scénář žádná sláva, samotné obléhání Sionu mi přišlo dost nezajímavé a chaotické, žádný hrdinný boj hrstky statečných s horou nepřátel z toho nečišel (i když je pravda, že dlouhé dobývání Sionu je jenom taková legenda, obléhání se vleklo zřejmě jenom proto, že pan Ptáček neměl chuť bojovat se svým strejdou, a po příjezdu císařských vojsk bylo hned vymalováno). Otomar Korbelář mi do role Roháče zrovna moc neseděl, připadalo mi, že tak nějak osciloval mezi vzpurným mlynářem a náboženským fanatikem. Je sice fakt, že to je možná v podstatě přesný popis některých husitských vůdců, nicméně Korbelář na mě rozhodně nedělal dojem velkého válečníka. Ovšem potěšil Vojta, to je u mě ten pravý husita. (11.07.2013)

Jan Roháč z Dubé, kontroverzní vlastenecký symbol i filmová adaptace Jiráskovy divadelní hry. Vladimír Borský ochotně podlehl dobovým tendencím, což je na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň účelově manipulativní a pokrytecké. Po filmařské stránce bylo dílo znehodnoceno pozdější úpravou do zmatení až znechucení. Kostýmy a kulisy jsou vynikající. Herectví je v naprostém souladu se slintající patetickou náladou. Teatrální patos a plamenné řeči odhodlanosti tvoří veškeré monology i občasné dialogy a jedinou skutečně rozkošnou postavou je nejzarytější národní nepřítel. Pevná víra ve slovanský bratrský svazek, byť dává nějaký smysl, dlouho nevydržel a novodobá germánská invaze konzumu je příkladně rozkladná pro hodnoty i národ samotný. Odhodlání českého národa se skládá pouze z proslovů nenávisti a spekulativního pokoutního prospěchářství. Hlavní postavou je samozřejmě Jan Roháč z Dubé (sympatický Otomar Korbelář) v tvrdohlavé a osamocené póze vzdoru za každou cenu. Za ním stojí oddaní muži: puškař Zelený (Emil Bolek), polský rytíř Výšek Račinský (zajímavý Felix le Breux), bojovník Hrdinka (Rudolf Deyl ml.) a další husitský bojovník Baba (Jaroslav Vojta). Z umírněných vyčuhuje kněz Jan Rokycana (příjemný Ladislav Boháč) a velitel vítězné strany u Lipan Bořek z Miletínka (příjemný Jaroslav Seník). Jak už to u podobně tendenčních filmů bývá, nejzajímavější postavou je vrchní padouch. Zde český král a císař Zikmund (dobrý Otto Čermák) v síle hněvu i intenzitě podávané nepředvídatelnosti a podlosti. Z dalších nepřátel je zde velitel uherských kumánů Orságh (Gustav Ekl), nejmocnější z českých pánů Oldřich z Rožmberka (zajímavý .Jiří Plachý st.) a kardinál Palomar (Vojta Plachý-Tůma). Jedinou výraznější ženskou postavou je Ludmila (Lili Hodačová) ve slepé oddanosti svému otci Roháčovi. Nejrozpolcenější postavou je hofmistr Hynek Ptáček z Pirkenštejna (příjemný Ladislav Kulhánek), Roháčův synovec i nucený pronásledovatel. Postav je mnoho a žádná nemá pro sebe mnoho prostoru k sebevyjádření. Patos, tendenčnost a pozdější zkrácení činí z filmu nebezpečnou slátaninu. Nicméně, jde o první barevný film československé kinematografie. A s touhle nadějí jdu spát. (05.08.2017)

První barevný celovečerní hraný snímek u nás si o barvu říkal jak svým žánrovým zařazením, tak tématem. Barva je z pohledu dnešního diváka použita zcela běžným způsobem, je nutno si ale uvědomit, že barevný materiál se časem postupně mění a bledne. Podle dobových kritik byla barva hodnocena jako nejlepší složka celého snímku. Na mě bohužel „zbyl“ už jen vybledlý obraz, takže toto tvrzení nemohu potvrdit ani vyvrátit. Příběh je podán pateticky, nacionalisticky a navíc chaoticky. Jediné, co nezklamalo byly některé (!) herecké výkony a Tuzarova kamera. I když bitevní scény by mohly být přehlednější... 2 a ½ * (08.02.2007)

Ak by sa podobné veci a podobné maniére utlačovaného ľudu diali a používali dnes, väčšina mocensky založeného sveta by to považovala za anarchiu a vraždenie. A pritom je to len staré známe ´´oko za oko, zub za zub´´. No ale dosť politikárčenia, tu ide o jeden zaujímavý a hlavne technicky zdatný snímok, ktorý neviem či utrpel značným skrátením, pretože úplná verzia sa mi nedostala. V konečnom dôsledku je to možno na škodu, možno ani nie, pretože film ubieha svižne a má skvelú ´´štúdiovú´´ atmosféru. Dobový divák musel byť náležite spokojný. (26.10.2018)