Divoch

Upřímně jsem čekal tak trochu něco jiného, nicméně nakonec jsem v sobě našel příjemný pocit souznění s filmem a snad i myšlenkou. Ke všemu určitě dopomohl klasický skandinávský nádech, trochu té přírody...té krásné, skvěle ukočírovaná směsice žánrů a práce se všemi postavami. Také se mě film ptá, zda je dnes ještě vůbec možné, vymanit z toho našeho materiálně založeného světa, ve kterém se prostě všechno žere ve velkém, přičemž většina lidí dokonce i nahlas mlaská, a všemožně se dovádí...kdo je tak odvážný, aby zahodil veškerý svůj luxus, zpřetrhal rodinné vztahy a šel žít zcela svobodně...každopádně šance na skromný, přesto více plnohodnotný život, ve kterém člověk nemusí v kožešinovém obleku přepadat benzínky, tu stále je, tedy ta naděje...ještě pořád tady je! I když Martin není vůbec dobrým příkladem...lze do toho jít i jinak. [SCANDI 2022 - Filmový klub Citadela] (03.02.2022)

Pěkné přírodní scenérie zaujmou, stejně tak mám rád snímky kritizující lidskou společnost a snahu od ní uprchnout, v tomto subžánru jsem již zhlédl spoustu mimořádných počinů. U Divocha jsem se po většinu stopáže bavil, i režie je dobrá, ale musel jsem si povzdechnout kupříkladu nad jednáním neschopných policistů, stejně tak lituji, že snímek nedopoví další důležité aspekty, které načal. 65 % (21.05.2022)

Divoch je mistrovsky natočené dánské komediální drama, které staví na typických aspektech severského humoru, tedy na silně emotivním a inteligentním satirickém humoru se sociálním přesahem. Velmi se tak z posledních let podobá švédskému Stoletému staříkovi, který vylezl z okna a zmizel, a v řadě prvků též americkému Drž hubu! Mladičký režisér Thomas Daneskov nám v průběhu filmu servíruje ty nejrozmanitější techniky střihu, kompozice a zvukových efektů, což dělá z Divocha mezi mainstreamovou tvorbou opravdu osvěžující kinozážitek. Když k výše uvedenému připočteme výborný herecký výkon Rasmuse Bjerga v roli Martina a zdařile odprezentovanou hlavní myšlenku filmu, stává se Divoch jedním z TOP aspirantů na přední příčky nejlepších snímků roku 2022. Čtyři hvězdy a jedno velké doporučení. 👍 (SCANDI FEST 25.1.2022) (26.01.2022)

„Myslíš jen na sebe a svý potřeby. Nikdy na mě nebo na někoho jinýho. Zasranej egoisto!“ - „Já myslím na jiný lidi!“ - „Jo…jen když si ho honíš!“ Po nejasném začátku se z toho postupně vyprofiluje malinko absurdní „buddy“ film říznutý roadmovie a krimi komedií. Tahle směska pak docela dobře funguje, ač silnější momenty střídají hlušší, kterých také není zrovna málo. Oba dánští souputníci jsou vcelku sympatičtí a člověk jim fandí, aby unikli všem svým pronásledovatelům. Divák dostane názornou ukázku např. toho, že s altruismem se moc daleko nedostane, netalentovaní lovci mohou zažít svůj hrdinný moment a utéct před světem se nedá ani v rozlehlé norské přírodě. Jen mě mrzelo Martinovo vyměknutí a nepozdávalo se mi ani to, když šel policejní velitel do akce na vlastní pěst. Závěr měl svou atmosféru, která pak ve mně doznívala i po skončení. Dávám lepší průměr. „Měli bysme zavolat někoho s čuchacím psem.“ - „Jako s pátracím psem?“ - „Jo.“ - „Nevím, jestli dneska maká.“ - „Co jinýho by jako dělal?!“ - „Nevím. Je to pes...asi psí věci.“ (16.04.2023)

Homo Erectus zatouží po normálním životu Homo Sapiens, ale strasti lásky ho přivedou otočit svůj život, po kromaňonsku. Ne, nejde o romantickou cipovinu od Diznyho, tohle by si měl vyzkoušet každý .. zatoužit si už nadobro odejít z konzumního a hektického pracovního života někam do divočiny, rukama postavit obytnou chalupu, zahřát si prdel krbem, kde by třísky blahem praskaly, ulovit si nějakou tu horskou kozu na zacpání žaludku, a spokojeně si hovět od civilizace. Každý po tom touží.. nebo aspoň do té doby, než si místo toho pustíte Hon na pačlověky. (04.09.2022)