Obecná škola

Ako náhrada za učiteľku prichádza do školy energický vyslúžilý vojak Igor Hnízdo, ktorý aj na hodiny chodí s nabitou pištoľou. V očiach chalanov je zároveň ideálom aj tyranom. Samotný Eda si ale časom začína uvedomovať, že aj keď je jeho otecko len obyčajný priemerný človek, ktorý si počas vojny ani nevystrelil, možno, že by ako vzor mohol slúžiť lepšie. Moc sa tým ale nezaoberá. Keď je človeku desať, má totiž veľa iných starostí i problémov..Na český film celkom slušný scenár. (09.12.2012)

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)

Přes všechny pozdější úspěchy myslím, že nejlepším filmem Jana Svěráka je tento. A měl za něj dostat Oscara místo toho průměrného Středozemí. Výborný Tříska, spousta hereckých hvězd ve vedlejších rolích a skvělí jsou i dětští představitelé. Ale vše především stojí na perfektním scénáři Zdeňka Svěráka, režie je spíše ukázněná (filmařské hrátky si JS dovolí až později), ale například ve scéně s vlakem ukázal, co dokáže udělat z pár slov ve scénáři. (18.07.2003)

Svěrákovic Jan „český Spielberg“ a Zdeněk „kde jsou moje blatníky“ opět bodují a jejich spolupráce českému obyvatelstvu přinesla další skvost české filmové tvorby a jeden z nejlepších porevolučních snímků. Svěrák si svou roli tradičně vychutnal, Rudolf Hrušínský pohladí na duši v jedné ze svých posledních rolí (a opět plně boduje – „Kdo chce vidět Idiota, ať se dostaví do ředitelny.“) a z Jana Třísky respekt přímo sálá. Nádherné, čisté, duševně velice silné a přitom tak hravé a triviální. [Přesná stopáž: 97 min] (03.09.2007)

Třicet let od natočení filmu jsem schopen se k němu vyjádřit...záměrně nadnesené, ale Ty to jistě chápeš, že? Krásné. Atmosféra dnes již vlastně nenapodobitelná. Režie s asistentem, kterého nezaplatíš, přirozený zápal nebo-li tvůrčí entusiasmus a srdce. Vše je zde znát a prakticky mne baví každá scéna. Politické bezčasí Československa, kdy se republika rozhlížela s vyděšenýma očima, a zoufale koukala po někom, kdo by jí zrovna teď ochránil...Součkova prezentace postavení republiky (onen Most při polévce) v této době, je nezpochybnitelná, stejně tak závěrečný proslov učitele Hnízda při scénce svých žáků...o práci a nadšení, že ta naše republika v srdci Evropy může být příkladem...ale to už je dnes všechno pryč. Raději si užívám nádherně vyobrazený dětský svět v nejčerstvějším poválečném období, tu naději, jež byla nakonec rudě...krvavě...ubita. Také toho Dvořáka a jeho kousek z Novosvětské, kdy vlak projíždí překrásnou českou krajinou. Jedinečný film, jak o období, o kterém vypráví, tak v rámci doby, ve které byl natočen. Já osobně děkuji. (08.05.2021)