Obecná škola

Bezpochyby to nejlepší co kdy spolu Svěrákové udělali, a asi i to nejlepší z polistopadové české kinematografie. Má dokonale vykreslenou doslova magickou atmosféru, brilantní scénář, krásnou hudbu, výtečné hereckými výkony, od nezapomenutelného Jana Třísky a typicky civilního, přesto výrazného, Zdeňka Svěráka, až po epizodní perličky jako je do rakve nachystaný Bolek Polívka. Veselé a úsměvné se v dokonalé harmonii proplétá s vážným, ponořeno do magického oparu nostalgie a vzpomínek, ve kterém se každou chvíli blýskne skvělá hláška, geniální moment (nastřelená ruka, pancerfaust) nebo nějaký hezký nápad. Ani po dvaceti letech navíc Obecná škola neztratila nic ze svého kouzla a možná je dokonce s přibývajícími léty (mými, ne filmu), lepší a lepší, obohacena mými vlastními sílícími sklony k idealizovaným vzpomínkám na dětství. (18.11.2011)

Vynikající. Jan Svěrák s pomocí (??) zkušeného táty jako vždy nezklame a jeho typický poetický nádech dává jeho filmům nenapodobitelnou a nezapomenutelnou "vůni". Takovou vůní bych se já osobně nikdy nepřesytil. Jane Svěráku, děkuji ... a prosím, ten tatínkův styl neopouštěj :-) protože bych na tebe poslal Igora s rákoskou. :-)) (11.07.2007)

Vzpomínky Zdeňka Svěráka z jeho klukovských let převedeny na plátno musí už sami o sobě být veselé. V režiji Jana se skvostným hereckým obsazením byl úspěch této komedie zaručen. Nic tu nedře, humor je lidský, milý vtipný a nenucený. Stejně jako Zděněk Svěrák. A jakou známku si film zaslouží? Pětku ! * * * * * (11.07.2012)

Jednoduše miluju tenhle film, pro mě je to jednoznačná jednička tandemu otce a syna Svěrákových. Nikde žádné hluché místo, naprosto geniálně napsané, dokonale vykreslená doba, ve které se to odehrává, pravda, nežila jsem v ní, ale působí to na mě ohromně věrně, všechny ty vtípky tak dokonale sedí, žádná křeč. Herecký koncert všech a tím myslím jak ty nejslavnější, jako je Tříska, Hrušínský, Šafránková, Svěrák, tak představitele dětských rolí, kteří jsou opravdu skvělí. Nádherná hudba, kamera, výprava, prostě všechno. Film jsem poprvé viděla v době, kdy se dostal do kin a od té doby jsem ho viděla snad 20x, neokouká se - pro mě dokonalá poetika. Schválně jsem si tu přečetla těch pár kritických komentářů a říkám si, že jejich pisatelé jsou snad z jiné planety. (03.02.2015)

(2x) ,,Jmenuji se... Igor Hnízdo!" Zajímavý, odlehčený pohled (nejen) na poválečné školství v Čechách. Kde víc než opravdická škola kluky baví hra na střílení z tanku a víc než příroda je fascinují mimo jiné zbraně, není divu ani nad zhroucením učitelky. Film obsahuje od počátku mnohé dnes již zlidovělé hlášky, přesto však působil na mne první půlhodinu trochu rozvláčně, vše nastupuje do těch správně rozjetých kolejích až s příchodem Jana Třísky coby Igora Hnízda. Teprve jeho přítomnost coby učitele - bývalého válečného hrdinu posadila s otevřenou pusou nejen neposlušná děcka ve třídě, ale určitě i spoustu diváků. Stejně jako o rok starším Vracenkám nechybí filmu vedle historického aspektu i ten nadčasový, skrytý například v tvrdém výchovním režimu, kterého je přes všechny výhrady v krajných případech zapotřebí přece jenom i dodnes (ve filmu ho symbolizuje nejen nechvalně proslulá rákoska, ale sesilňuje ho i vojenská uniforma učitele Hnízda se skrytou pistolí v opasku), ale třeba i v poznání, že není radno vždy před dětmi mluvit o každém nebezpečí ve velkém (,,Jenom je na to upozorníte, chtějí si všechno vyzkoušet."). Ve filmu se rodí typická poetika Svěrákovych filmů, i když přece jenom teprve rodí a zpětně navazující film Po strništi bos mi přijde v tomhle směru mnhomem víc propracovaný. Ale uličnictví a toulky Edy Součka a spol. jsou z tohoto filmu vedle postavy Igora Hnízda rovněž nezapomenutelné. Na celovečerní debut vynikající kousek! (90%) (21.07.2018)