Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak, Irina Bezrukova, Silvia Šuvadová, Lilian Malkina (viac)Obsahy(1)
Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (743)
Vykalkulovanost? Ne - jen člověk, který respektuje řemeslo a přesně dávkuje sentiment (co je na něm špatného?), dojetí a humor. Přesným dávkováním myslím, že nikdy nepřekročil hranici přeslazenosti. Skvělý Svěrák, Vetchý, Šafránková a co se týče malého Chalimona tak spíše skvělá práce Svěráka režiséra. Navíc jsem jako Čech hrdý na úspěch českého filmu ve světě (Oscar, Zlatý glóbus, hlavní cena v Tokiu), který byl pak zúročen i při českých cenách - Český lev za film, režii, střih, scénář a pro Šafránkovou a Chalimona, nominováni byli Svěrák, Vetchý, Zázvorková, hudba (té jsem to dost přál), zvuk a kamera. ()
Zážitek z kina, kde po skončení filmu diváci naprosto spontánně vstali a začali tleskat se nezažívá každý den. Možná to bylo všechno vykalkulované směrem k Oscarům, ale když film jako celek tak krásně funguje, tak to určitě není chyba :-) Každý režisér přece ve skrytu duše doufá, že by zrovna ten film, který natáčí mohl zafungovat jak na diváky, tak na "odborníky", aby byl nominován. Škoda jen, že na DVD verzi chybí povídání hrobníkům o koncertu v NY. Ve vystřižených scénách to není ono. ()
Po všech sránkách skvěle natočený film. Všechno je vypiplané do toho nejmešího detailu. Svěrákům se prostě podařilo natočit film, jaký toho Oscara získat musel, jelikož na to má. Z mého osobního hlediska je však v Koljovi moc sentimentu, násládlosti (hlavně ta hudba chvílemi moc tlačí na pilu....tedy, na smyčce) a vůbec takové té snahy očividně diváka dojmout a pobavit ho roztomilým humorem (nic proti tomu, jenže Svěráci to v Koljovi až moc dávají najevo). Takže čtyři hvězdičky a ne jinak. ()
"Kolja" je pre mňa dnes už skutočnou českou filmovou klasikou. Ktorú otec a syn Svěrákovci priniesli k životu a dali do toho svoje srdce. Ak mám byť celkom úprimný, tak nebudem nikomu vyhovárať, že im to nemôže prísť gýčovité. Ale zase si myslím, že veľa z toho, čo film prezentuje si buď viem veľmi dobre predstaviť, alebo to dokážeme ako ľudia veľmi dobre pochopiť. A keď sa to okorení o veľmi dobrý humor, ktorý ma aj po rokoch pobaví, tak to je absolútne najlepšie. Nemáte radi, ak sa na filmy pozriete desiatykrát a tešíte sa na jednotlivé fóry? Ako už dnes pamätné: "Náš krásny". Na tom sa vždy musím poriadne smiať. Logika tej scénky nemá chybu. No potom sú tu aj iné veci, ktoré sa mi páčia. Dramatické časti sú podľa mňa veľmi dobré. Je skvelé sledovať ako sa vzťah medzi Františkom Loukom a mladým Koljom vyvíja. Ako to začne, a kde to skončí. A je to práve ten koniec, ktorý je pre mňa najväčším symbolom tohto filmu. Bez toho, aby som spoiloval udalosti (aj keď ste tento film asi videli skoro všetci) tak scénka, kde sa pred Zdeňkom zavierajú dvere na letisku je pre mňa vždy najsilnejší moment celého filmu. A je krásne, že Jan Svěrák nechal tú scénku ešte pár sekúnd v nás doznieť, aby sme si vychutnali tento moment. Toto nie je len môj najobľúbenejší moment filmu, toto je jeden z mojich najobľúbenejších filmových momentov všeobecne. Mysím si, že po tom všetkom čo sme videli je to jedna nádherná a silná scénka. Neviem či mám aj rozoberať ostatné veci, lebo všetko čo bolo treba povedať k tomuto filmu bolo podľa mňa povedané. Stella Zázvorková je vynikajúca, scénka na policajnej stanici je perfektná, Ondřej Vetchý je skvelý, atmosféra filmu a hudba sú absolútne fenomenálne. Nemyslím si, že o filme hovorím niečo nové, no napísal som, čo som o ňom osobne napísať chcel. Pre mňa silný, krásny a emocionálny film, na ktorý nikdy nezabudnem a môžem si ho pozrieť kedykoľvek. Hodnotenie: A+ ()
Priznám sa,že české snímky nepozerám,ale po skončení Kolju som vstal a začal tlieskať.Uznávam kam to česká kinematografia dosiahla(obzvlášť Miloš Forman vystúpil na piedestál najlepších...). Kolja má myšlienku,s ktorou pracuje na úrovni s výbornými hercami,dvojica hlavných predstaviteľov,pán Zdenek Sverák a Andrej Chalimon predvádzajú úchvatné výkony,ktoré sú uveriteľné,zapamätania hodné,a keď dostali v L.A. Oscara a Glóbus,tak to je grandiózne,lebo ich myslenie po rozdelení je trošku iné ako naše,a tak vzniká dielko,ktoré znamená pocit šťastia. pán Sverák a jeho syn Jan na režisérskej stoličke vytvorili v 90 rokoch jeden veľký úspech,ktorý zopakovať nie je vôbec jednoduché. Vďaka za to... ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (99)
- Jan Svěrák chtěl do role hrobníka obsadit Bolka Polívku. Zdeněk Svěrák ale nesouhlasil a vynutil si Ondřeje Vetchého. (Pierre)
- Když Klára (Libuše Šafránková) ve 2. a v 8. minutě filmu zpívá biblickou píseň Antonína Dvořáka „Hospodin jest můj pastýř“, vynechává podstatnou část (text: „Vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, neboť ty se mnou jsi.“). (ladyViolet)
- V čase vzniku následujícího filmu Tmavomodrý svět (2001) režisér Jan Svěrák vzpomínal, jak mu dal Kolja zabrat i PO svém vzniku: "Začala velká honička. Celý rok 1997 jsem jezdil po světě a dělal práci, která je po kapkách příjemná a po velkých dávkách smrtelná - setkával se s médii. V každé zemi je agentura, která tyhle věci organizuje. Přivezla nás tam vždycky asi na dva dny a sestavila program tak, aby naší přítomnosti co nejvíc využila. Což znamenalo, že jsme od devíti od rána do šesti do večera seděli v jedné místnosti a poskytovali rozhovory. Novináři postávali přede dveřmi a po půl hodině se na nás střídali. Nejkratší takovýhle výlet jsem podnikl do Říma. Tam jsem strávil pět hodin, udělal deset rozhovorů a nestihl si dát ani kafe. (...) Kromě té Itálie jsem byl ve Francii, v Holandsku, Anglii, Německu, Rakousku, Kanadě a celý měsíc ve Spojených státech. Tam těch rozhovorů bylo 285. Absolvoval jsem telefonickou tiskovou konferenci pro Koreu, Japonsko a Austrálii - to už jsem radši seděl doma a dělal totéž po telefonu. Sedět někam skoro třicet hodin, tam ze sebe vysypat odpovědi a pak zase letět zpátky, na to jsem už prostě neměl sílu." A co na tom bylo nejobtížnější? "Že jsem musel pro každého novináře vypadat svěží. Přitom otázek, které mi mohli klást, byl omezený počet. Na co se také ptát cizince, od kterého jste viděli jeden film a o jehož zemi jen tušíte, že žila v komunismu a teď už ne. A tak chtěli vědět, jaké je to spolupracovat s tatínkem, jaký byl Andrej a jak jsme ho našli. Po jednom dni se obvykle všechny otázky vyčerpaly a já pak přesto musel předstírat, že jsem tenhle dotaz ještě neslyšel, jsem jím mile překvapený a hledám tu nejlepší formulaci. A to je hrozné. To si pak člověk připadá jako prostitut." (NIRO)
Reklama