Kolja

Útok na divácké emoce možná trochu přímý a možná i trochu průhledný, nikoliv však násilný, nepřirozený, či lacinný. Souznění starého mládence a mladého kloučka vyústí v opravdu příjemně emocionálně zabarvený příběh, nad kterým vůbec není ostuda uronit slzu... A prvotřídní herecké výkony s kvalitní režií jen potvrzují světovost tohoto filmu. 8/10 (14.12.2006)

Co jiného než kvalita může vzejít z tvorby dvojice Svěrák a Svěrák. Nádherně zpracovaný lehce sentimentální snímek, který časem zraje jako víno. Duo Svěráků jsou klasičtí čeští kumštýři, kteří točí pro nás, pro českého diváka. Jemný humor i rodinné poetické drámo ovlivněné dobou. Česko-ruské smíření napříč několika generacemi. Jan Svěrák každým filmem pokračuje v tradici kvalit československé kinematografie. K plnému počtu mi rozhodně pomohla i nádherná hudba Ondřeje Soukupa. (20.10.2011)

Když jsem "Kolju" viděla poprvé, zasáhl mě silou rozjetého Pendolína. Chvíli jsem se smála, chvíli dojatě posmrkávala a snažila se přes slzy zaostřit na plátno, chvíli nedýchala napětím (že, Táborský, hnusáku jeden?!:-)), film si mě zkrátka zcela podmanil. Herci, příběhem, hudbou, vším... Soudruzi v USA mi pozlaceným nahatým skinheadem udělali ohromnou radost. Jestli jsem při druhém a třetím shlédnutí odhalila i nějaké ty trhlinky na "Koljově" dokonalosti, pak hodlám předstírat, že neexistují. Když ho miluješ, není co řešit! A "Kolja" si moji pumpičku jednoduše získal. 95% (21.12.2011)

Strašně krásný, laskavý film. Dojemný příběh sbližování dvou naprosto odlišných bytostí; výchova nečekaného přírůstku do rodiny je o to peprnější, že je to přeci ten nenáviděný okupant, ten zlý a rozpínavý ruský medvěd... Nevím tedy, jestli bych to viděl na Oscara, ale dozajista je to výjimečný počin... 90% (18.09.2010)

Kolja v sobě ukrývá téměř všechny skutečně důležité životní hodnoty, což jako divák oceňuji čím dál více hlavně s přibývajícím věkem. Navíc je to skutečně vynikající film spojující v sobě jak silný příběh (univerzálně srozumitelný), tak skutečně brilantně napsaný a vycizelovaný scénář (Zdeněk Svěrák je nejlepší český žijící scénárista a jeho řemeslný um je hodně znát především v mistrných dialozích), nádhernou kameru pana Smutného, velmi vhodně volený a fungující hudební podkres Ondřeje Soukupa, díky němuž nejedna scéna často graduje, přesný střih a vypiplané střihové přechody Aloise Fišárka (třeba střih motivovaný dravcem sedícím na sloupu u cesty), který udává ve filmu tempo a určuje dynamiku (např. téměř magická scéna, v níž dostane Kolja teplotu, detaily střihané v rychlém sledu za sebou) a jako všepropojující element bravurní režisérské vedení Jana Svěráka, ze kterého nenápadně vyrostla jedna z velkých osobností československého filmu. Když se to vezme kolem a kolem, on vlastně celý filmový štáb je téměř tím nejlepším, čím dobová česká kinematografie disponovala a disponuje, samozřejmě včetně hereckého obsazení - Svěráci mají svůj stálý okruh herců, který vhodně doplnili roztomile dětským Andrejem Chalimonem (vůbec práce s dětskými herci je Janova velká přednost) a dalšími rusky mluvícími herci (tady bych měl spíše přechýlit), ale třeba i v porevolučním českém filmu (záměrně?) odstavenou Reginou Rázlovou, jejíž minirole sociální pracovnice Zubaté jasně dokazuje, jak skvělou byla herečkou (byť s rozporuplným ideovým názorem). O Koljovi prakticky nelze napsat cokoliv negativního, je to komplexní film hotového režisérské osobnosti, který neoddiskutovatelně obohatil zlatý fond československé kinematografie, což se mnoha snímkům po roce 1989 nepovedlo. Díky rodinnému tandemu Svěráků má český film po čase zase světové, no dobře, tedy evropské parametry... PS: Otázka do pléna - když je podle některých komentujících tak nesnesitelně lehkým kalkulem napsat scénář, natočit podle něj film a získat s ním Oskara, proč Svěráci těch Oskarů nemají více a proč se ho povedlo získat za ty předlouhé roky jen a právě jim? (19.12.2011)