Jízda

Takto příjemně odvázaný nezávislý film bych od mladého Svěráka (kdybych tedy trochu nevěděl o pozadí filmu předem) nečekal a dneska bych se už patrně ani nedočkal. Dlouhá léta jsem se této Jízdě vyhýbal jako pro mě tematicky méně zajímavému filmu, teď mám však pocit, že jsem ji spatřil v pravou chvíli, kdy mě v nejedné scéně přímo ulahodila krásně vystiženou letní náladou včetně nejednoho poetického záběru. A zároveň si mě získala i svou spontánní uvolněností, dýchající z letních radovánek na cestách autem bez papírů, stejně tak z výkonů ústřední herecké trojice, obzvlášť mladičká Aňa Geislerová mě tu svou přirozeností a nekonečnými rozmary velice bavila. Samotný příběh je velice prostý, ale coby komedie nabízí dostatečné množství atraktivních a humorných scén, lehká amorálnost spíše ve mě zvyšovala napětí, než aby mi mi vadila. V posledních minutách od scény s postelí se pak Jízda začíná měnit na drama a pro mě nečekaný trpký závěr mě silně uzemnil. K celkovému fajn zážitek určitě musím přičíst i velmi zdařilou originální hudbu Radka Pastrňáka se skupinou Buty (z níž mě vedle mně už dvou dříve známých písní hodně chytl zejména „Sedlák“). [85%] (18.08.2023)

Tahle česká road movie mě nijak zvlášť nedostává, byť je to na pohled velice zajímavý film se slušnými herci a dobrou atmosférou. Jenže krom notoricky známé úvodní písničky a pocitu jízdy "odněkud nikam" ve mně nezůstalo tařka nic, snad jen jakýsi dozvuk letní pohody a pár podivných Pastrňákových hlášek. Dobrý film, ke kterému se ale nebudu vracet... (18.05.2004)

Bez Buty, síry na zápalkách, stojí Jendova Mazda na Špalkách. Na tuty.. Zachycení ducha času optikou letního parna, vnitřní svobody a někdy pozérské bezstarostnosti selhává v tom, co určuje cestu. V postavách. Tyhle mně byly tak volné, že kdyby to šlo, odvál by je vítr střešním okýnkem. Born to Be Mild.. (15.12.2023)

Naprosto boží feel-good wannabe freestyle hippie buddy-komedie stylizovaná do béčkovýho pseudo-artově-observačního letního road-movie, který hledá krásu [ať už v rámci kamarádství, letní bezstarostnosti a bezčasí, nebo českýho post-revolučního mámvpičismu] v obyčejnosti a v jejich různorodých nuancích – a v tom tkví největší kouzlo filmu Jízda. Dokonalá Svěrákovina s neméně dokonalým devadesátkovým soundtrackem [Buty rules!] a svéráznou poetikou... přitom taková blbost, co? 9 kabrioletů z 10. (14.02.2024)

Krásný pohodový film Jana Svěráka. Pohoda na člověka prýští z každého okamžiku. Dva kámoši si koupí kraksnu za osm tisíc a vyrazí na jih. A až tam budou, tak zase na východ nebo na západ. Žádnej spěch, žádnej stres. A pak jako zpestření naberou roztomile infantilní Aňu Geislerovou v letních šatičkách a bez kalhotek. Společně s ní bloumají od vesnice k vesnici a "klackují" se... 80% (08.08.2010)