Jízda

"Mám tu libový francouzský značky." Nikdy mě nikdo neobvinil z toho, že mám dobrodružnou povahu, ale po prvním kontaktu s Jízdou jsem měl myšlenky jen na to, jak si s kamarádem zpojízdníme kabriolet nejistýho původu, osadíme jej francouzskými espézetkami (nejlépe 995 JZD 75) a vyrazíme třeba na sever nebo na jih. To je jedno. Nikdy k tomu nedošlo, ale určitě by mě hodně bavilo nahánět auto po louce, kutálet se v duši z kopce, kochat se Temelínem, užívat si s praštěnou stopařkou a poslouchat přitom Buty ve vrcholný formě. Pro mě se tady zkrátka zrodil kult, kterej na mě dýchne úžasnou atmosférou, kdykoli se k němu přiblížím na vzdálenost jedný dlouhý ruky. (14.02.2017)

Pohoda, klídek, tabáček. Jen se tak projet, nic neřešit, nikam nespěchat, být volný, svobodný, nespoutaný. Pokud tohle člověk dokáže, pokud o tom dokáže natočit film a pokud ten film dokáže přenést onu pohodu i na diváka, musí se jednat o člověka co je neuvěřitelně v pohodě, což Jan Svěrák během natáčení Jízdy rozhodně byl. Díky Honzo, takovýchto instantních dávek pohody člověk občas potřebuje několik denně. 80% Zajímavé komentáře: ChewieDC, Martyna (09.10.2006)

Jízdu jsem zažil kdysi dávno před zaregistrováním se na ČSFD v televizi a nechtěl jsem ji hodnotit znovu jen tak zpaměti. Dobře jsem udělal. Včera jsem ji totiž viděl na velkém plátně, navíc z (místy fakt půvabně poškrábaného) 35mm filmu a z promítačky, která si v půli snímku řekla o nový kotouč a vyžádala minutovou přestávku. To všechno dalo dohromady milionovou atmosféru, která se k tomu bezstarostnému příběhu lidí jedoucích na jih prostě skvěle hodila. Lehounká Svěrákova režie, hezky barevná Brabcova kamera, hudba od Buty, svoboda, léto, přátelství, dobrá nálada... Tak co řešit? (19.06.2018)

Bez Buty, síry na zápalkách, stojí Jendova Mazda na Špalkách. Na tuty.. Zachycení ducha času optikou letního parna, vnitřní svobody a někdy pozérské bezstarostnosti selhává v tom, co určuje cestu. V postavách. Tyhle mně byly tak volné, že kdyby to šlo, odvál by je vítr střešním okýnkem. Born to Be Mild.. (15.12.2023)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)