Tmavomodrý svět

Kdo chce velkolepou akci, líbivou romantiku, nákladnou výpravu, pustí si Pearl Harbor. Pro milovníky komornějších filmů, menších nezávislých tvůrců a hlavně výtečně dobového českého feelingu, ten si pustí Tmavomodrý svět a nebude zklamán. Zřejmě největší tuzemský film, který proti západnímu bratrovi působí jako chudý příbuzný, ale v rámci naší tvorby se Svěráci sakra pochlapili a za to klobouk dolů. Vetchý je vynikající. (19.07.2014)

Asi se na mém hodnocení projevil obrovský hype, produkovaný ve své době magazínem Cinema (a obrovská očekávání celkově). Příšerné zklamání. Tmavomodrý svět je jen nudná tuctovka, snažící se být Tím Velikým Filmem. Nejde mu to, nefunguje, neohromuje, nebaví a nedojímá. Maximálně mě směrem k závěru čím dál více unavoval. Proklamované akční scény v onehdy nejdražším českém filmu všech dob taky nestojí za moc. Naprosto postradatelný film. (08.05.2007)

Jan Sverák sa kedysi sťažoval, že štúdio Sony sa nepostaralo o distribúciu jeho filmu v Amerike tak, ako si predstavoval. Že vraj za to môže Pearl Harbour a jeho zlá povesť. Preto si myslel, že on svojim konkurenčným filmom za morom uspeje. Možno by uspel, ale podľa mňa sa jedná síce o menší, ale predsa len vykalkulovaný projekt, ako Bayov veľkofilm. Je to celé také naleštené, dialógy a dejové (vzťahové) zvraty sú klišé, čo sa asi aj dalo očakávať. Treba sa zmieriť s tým, že nie zo všetkého musia byť zahraniční distribútori hotoví, podobných talianskych, francúzskych, nemeckých alebo španielskych vojnových filmov museli už vidieť mnoho. Tmavomodrý svet je rovnako ako ony určený hlavne pre domáci trh. (28.08.2012)

Ano, je to velký film. Ano, je o vážných věcech. Ano, udělal na mě hluboký dojem. Ale ten byl během pár dní pryč a já si z ničeho nic uvědomil, že to zas tak geniální a hluboké nebylo... a po televizní premiéře jsem už viděl jen ta slabší místa, sentiment a patos... jednotlivé scény jsou perfektní, ale spojené v celek sa mi privela nepozdávají, neptejte se proč... (26.03.2003)

Manipulace a hra na city mi přišly zcela v mezích snesitelnosti, nakonec doba, v níž se Tmavomodrý svět odehrává, mi hraje na city dost a dost sama o sobě, takže by mě spíš překvapil opak. Co mě překvapilo, bylo celkové utlumené vyznění snímku, který byl ve své podstatě komorním lidským příběhem, což není u válečných filmů právě zvykem, a snad i velikost prostoru věnovaného milostné linii, v níž to mému sluchu občas zaskřípalo. Ale ne proto, že by se mi nezdála uvěřitelná (daleko spíš proto, že míchání lásky a války mi nikdy moc nesedělo). Spousta z nás se přesvědčila, že láska dokáže být zákeřná a nevděčná bestie, která si přichází a odchází, jak se jí zachce, a při příchodu i odchodu dělá rámus a nepořádek. A že jsou chvíle, kdy všechny ty rozumné argumenty typu "to přece nesmím," "je to můj kamarád, to mu nemůžu provést" a "tohle nemůže dobře dopadnout" nemají nejmenší šanci, ať už si je opakujete sami nebo vás s jejich pomocí někdo v dobrém úmyslu chránit vás před následky seřvává. Byla jsem už v takové situaci seřvávající i seřvávanou a z výsledků vyplývá, že všechnu tu snahu by člověk raději měl vynaložit na věci, kde má větší šanci na úspěch - kupříkladu přesvědčování našich politiků, aby byli poctiví a pracovití. Láska nesouvisí s tím, jaký je o vás zájem, takže flankerovi.27 se omlouvám, ale to, že takhle může někdo těžko vyvádět kvůli jedné ženské, když má možnost vyřádit se jinde, pro mě není relevantní argument, ale spíš důkaz platnosti tvrzení, že podle sebe soudím tebe. Nechci tu poučovat, takže v téhle věci dodávám už jen to, že odedávna vyvádějí muži kvůli ženám a ženy kvůli mužům (a muži kvůli mužům a ženy kvůli ženám) psí kusy a okolí se nad tím může pohoršovat a nechápat, ale to je asi tak všechno, co může dělat. Pořád mi zmíněné psí kusy připadají přijatelnější než ty, které vyvádějí některé režimy, neváhající perzekuovat lidi, jejichž zločinem bylo, že bojovali za svou zem. I kdybych nepokládala Tmavomodrý svět za dobrý film, patřilo by mu mé uznání za to, že neváhal promluvit o jedné velmi, velmi ostudné epizodě našich dějin. Ale jsem ráda, že ho mohu ocenit za to, že promlouval decentně a s půvabem, dojemně (mě ty smutné kokršpanělí oči dojaly a nestydím se za to), se skvělou původní i Ježkovou hudbou a s pomocí skvělých herců. Pokud bych měla někoho z nich vyzdvihnout, byl by to Oldřich Kaiser, protože v žádné ze svých rolí mě tak nedostal. S tím svým pohledem chlapa, který došel pěšky do pekla, prošel všemi jeho stupni a zase se vrátil zpátky, byl až nepříjemně přesvědčivý. (30.11.2007)