Pupendo

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)

Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (21.11.2007)

Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery. (07.09.2006)

Film jsem po třech letech přehodnotil. Líbí se mi více, než při uvedení v kinech. Při opětovém zhlédnutí jsem se neuvěřitelně bavil. Hřebejk a Jarchovský jsou pro mě silná dvojka, která umí svým postavám vtisknout život. Při sledování jejich filmů vůbec nemám pocit, že se dívám na herce. Veškeré ty neuvěřitelné situace jim skrze jejich hrdiny plně hltám a občas váhám, jestli se těm jejich, v jiném kontextu jinak neobyčejně vtipným českým větičkám, mám smát, když daná scéna je smutná či pro hrdiny jinak nepříjemná. Akorát ten Balaton, ten jim nezbaštím. Dělám, jako by ta scéna ve filmu nebyla. (06.04.2003)

Jsem spokojen, a to tak že velmi. Úplná špička Hřebejkovy filmografie sice zůstala neochvějně na svém místě, ale tohle je pravdivá, vtipná a skvěle zrežírovaná (a zahraná) výpověď o české povaze osmdesátých let. Jan Hřebejk je čím dál lepší, takže pokud bude mít v ruce ještě o kousek kvalitnější scénář, pak se lze jenom těšit na jeho další filmy. (30.11.2003)