Zahrada

Šedesátková miniaturní jinotajnost zapadající do linie Případu pro začínajícího kata, Slavnosti a hostů nebo méně proslaveného Dne sedmého, osmé noci. Švankmajer sice protentokrát úplně upouští od animace(!), ale jeho rukopis lze snadno identifikovat podle zálibného prostřihávání na anatomické detaily i podle celkové nervně znepokojivé atmosféry. Pravděpodobná pointa je sice jasná dávno před koncem, ale na malé ploše tenhle druh napětí netřeba, k udržení spádu stačí proud mikroudálostí v absurdním příběhu směřujícím k tušenému konci jako můra ke svíčce. (27.09.2013)

Švankmajerovi duševní výlety za hranice všedního vnímání jdou povětšinou zcela mimo mě. Kupodivu je Zahrada docela jiná a stravitelnější. Trápící podivín, který experimentuje se vším co se hýbe, tady dokázal vytvořit krásně absurdní situaci a v deseti minutách jí dát neodolatelně ironickou korunu. Narozdíl od přebujelých záběrů a fantasmagorických zvuků zůstal účelný a s mistrným Kopřivou tvrdí jedno. Že plot musí kdosi držet a že lhostejnost je koncem i toho nejkrásnějšího. Časové zasazení osudově přesné. (28.07.2009)

Jan Švankmajer předvádí to, co mu jde skutečně skvěle. Natočil film, který je spíše podobenstvím, film, který v sobě má ale děj a hlavně skvělou atmosféru, která se místy jeví doslova hororovou, protože nevíte, co může přijít a co se ještě stane. Skvěle herecky a režisérsky zvládnutý krátký film, který si zaslouží připomínat. (10.10.2017)

"Josef, co je to za lidi?" "Kde? ... Jo, todle. To je můj živej plot."     Vtipné podobenstvo odkazujúce sa na totalitný režim a na s ním spojené negatívne javy (ako sú strach ľudí z tajnej polície a udavačstvo). Tuším jediný krátky film tohto veľmi osobitého tvorcu, v ktorom nie sú použité animované sekvencie. Má výbornú, takú surrealistickú atmosféru a veľký dôraz sa v ňom kladie na detaily. (01.06.2023)

Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 (04.03.2009)