Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
Tak na takéto umenie som už asi primálo intelektuál... Explózia fantázie, skvelé "animácie", štylizácia hororových scén... len mi to prišlo PRÍLIŠ DLHÉ. Ako krátkometrážny filmík, by to bola bomba. Už v polke filmu si divák zvykne na obrazovú výtvarnosť a ďaľšie Švankmajerove hračičky už neprinášajú prekvapenie. Pri Alenkinej návšteve klobučníka som si teda riadne zazíval (aj keď autor zrejme scénou chcel niečo dôležité povedať). Napriek značnej morbídnosti, je to výnimočný film... A byť výnimočný je niekedy to najťažšie... ()
Alenka, dívka zvědavá a plná bujné fantazie, bloudí malým velkým světem zázraků. V přítomnosti rozkošného bílého králika a dalších ojedinělých pohádkových tvorů (včetně oživlých postaviček z karet) zažívá napínavá dobrodružství. To, co by mohlo působit ve filmu jiného žánru jako příliš infantilní, zde se stává naopak nepostradatelným prvkem dětských snů a fantazie. I pro mne to byly chvíle nejen plné obdivu jednomu originálnímu tvůrci, ale i silných emocí, nostalgie a spousty konotací na dětství. Místnost s okruhlými dírami na podlaze mi připomněla jednu společenskou hru s kuličkami a děravým hracím plánem. Originálně ztvárněný svět zde na mne mnohdy působil právě jako z dětských her, snů a pohádek, ale současně měl zajímavé vyvrcholení se soudním procesem, jakoby se autor chtěl v tomhle směru přiblížit na závěr ještě víc i dospělým. Jan Švankmajer se tímhle snímkem v mých očích stává úspěšným následovníkem Karla Zemana (a jeho Cesty do pravěku či Ukradené vzducholodi) v moderní fantastické žánrovce československé kinematografie pro děti a mládež. Nádherný prožitek. 100% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) ()
Snímek vznikl pro švýcarský Condor Film Zurich a byl Švankmajerovo prvním celovečerním. Jako i v předchozích krátkých filmech ani zde Švankmajer školácky neanimuje do písmene podle literární předlohy. Prolíná realitu s nadreálnem, pokouší se ji neustále zaměňovat za sen. Film dobře funguje i bez pevného příběhu, respektive podklad spisovatele Lewise Carrola stal se mlhavou konstrukcí v převaze jednotlivých animovaných epizod. Vždyť i Monty Pythonům se podařilo vyjmout z knihy Alenka v říši divů útržek básně a na něm postavit celý film Žvahlav. Literatura nonsensu slouží Švankmajerovi jako pojítko, můstek a zároveň rušivý prvek pro své animované sekvence, pro divadélko pofiderních kreatur. K stylotvorným prvkům určitě patří výborný nápad dívčích úst ve velkém detailu, odříkávající bezobsažné věty, prokladané nenucenými klavírními variacemi. Švankmajer přinesl NĚCO o podivnostech na základě klasické pohádky. Toto filmové zpracování je ve své originalitě skutečně vydařené, autorské a stejně tak divné, jako je kniha sama, chceme- li o ní trvdit, že je určena pouze dětem. ()
Rozprávka, horor, dobrodružstvo, sen. Nádherná pocta románu Lewisa Carrola "Alica v krajine zázrakov" interpretáciou na vlne imaginácie a surrealizmu a zároveň asi najkrajším vystihnutím detskej predstavivosti vo filme. Myseľ detí je vzdialená nasladkastým podsúvaniam mainstreamu o jemnosti a dobrote detského sveta, naopak, je plná hravej krutosti a fascinácie tajomným, monštróznym a chuťou okúsiť neochutnateľné. Prvý celovečerný film Jana Švankmajera si vystačil s jednou herečkou pohybujúcou sa v animačne dokonale rozpohybovanom svete vecí z vetešníctiev v zriedka navštevovaných vaškufliach a pôjdoch starorodičovských domov s patinou. Tajomstvá skrývajúce sa na zaprášených policiach plných záhadne vyzerajúcich zaváraninových skleníc s čudesným obsahom a obživnutý svet kostrových stvorení, hračiek vystlaných pilinami a hracích kariet spolu s vždy prekvapujúcim spôsobom prechodu z miestnosti do miestnosti privádzajú k nemému úžasu nad dokonalosťou výnimočného diela. ()
Kdo by pod něčím z Alenky čekal třeba pajšl nebo stehýnko, nedočkal by se. Přiznávám bez mučení, že Alenka, Čaroděj se země Oz a Medvídek Pú pro mě zůstali podivnými texty, jejichž oblibu jsem v žádném věku nedokázala pochopit, ale! Alenka, ač příběh sám o sobě mi vždy připadal pitomý, se dá pojmout z lepšího úhlu, jako příběh o králíkovi, čímž se ze špatného příběhu s nesympatickou hrdinkou stane špatný příběh s luxusním hrdinou. Náhle Alenka za zrcadlem, před zrcadlem, v říši divů, ať už je holka v kuse jednom nebo mnoha malých kouscích (druhá varianta by mě nechala zcela chladnou), proměněná v důstojné křoví králíkovo, sama získává na významu. Moje pediofobie, o které vím dlouho, a mírná pupafobie, jejíž diagnóza byla vedlejším produktem něčeho z Alenky (nevím, čeho přesně, ale něčeho jo), dostaly těžkou lekci. Něco z Alenky byla hozená rukavice, na níž je odpovědí zahraniční kinematografie Panenka Chucky. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- V záběru do Alenčina (Kristýna Kohoutová) pokoje jsme mohli kromě jiných věcí vidět i dva maňásky: smrtku a šaška. Tyto rekvizity se dodnes používají v divadle Laterna magika při představení „Kouzelný cirkus“. (Speedwell)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
- Detailní záběry na Alenčina ústa se netočily s její představitelkou Kristýnou Kohoutovou, ale s její dublérkou. (Xeelee)
Reklama