Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
Po navyknutí na Švankmajerův styl je to o řád snesitelnější, ač pro mě Alenka navždy zůstane především filmem, který mě od tohoto zajímavého režiséra málem odradil. Především Švankmajerovi prostě nesluší celovečerní stopáž (o tom, jak bezvýhradně to platí, se ještě přesvědčím). Aby ji obhájil, musel by nabídnou víc než jen dlóuhý sled pro sebe typických výjevů. ()
Skvelé....... úchvatné......... neopakovateľné........ perfektné........ a mohol by som v superlatívoch pokračovať do zabudnutia, pretože tento fantastický kúsok od môjho najobľúbenejšieho Československého filmového tvorcu, Jana Švankmajera, si to zaručene zaslúži. Ide o dokonalé, a nevinne, tak správne, zachytené myšlienkové pochody detskej fantázie. Síce by som si nebol úplne istý, či ide o hranú rozprávku určenú vyslovene pre deti, skôr nie ako áno, ale je to svojim bizarným spôsobom náhľad do nekonečnej detskej predstavivosti, ktorej sa medze nekladú a človek vekom naň zabúda a vytráca sa s jeho podvedomia. Nebudem tu opisovať scénky, je to zbytočné, to treba vidieť iba by som chcel podotknúť, že režisér Jan Švankmajer má aj tuto svoj rukolapný podpis. Či už nakrúca surrealistické horory alebo takéto rozprávky, je stále vidieť, že je to jeho práca. Celosvetovo uznávaný umelec pracuje s takou svojskou technikou stop-motion a clay-motion (plastelínou) čo vytvára neskutočný vizuálny zážitok. Nieje to vyslovene pre každého ale je to neskutočne zaujímavé a pútavé. Pútavé..... minimálne ako toto dielo. Něco z Alenky, ako už napovedá sám názov, sú iba útržky a zopár myšlienok z knihy Lewisa Carrola, Alica v krajine zázrakov. Ináč to je celé nakrútené podľa neskutočnej fantázie Švankmajera. Alica, hlavná postava, sa hrá vo svojej detskej izbe, kde má plno hračiek a tak troška bordel, v tom si zrazu všimne, že sa vedľa nej začne hýbať vypchatý králik. Hlodavec sa oblečie a proste odíde zo sklenenej dózy, kde bol zapečatený . Ona ako zvedavé dieťa, uteká hneď za ním. Ďalej už iba vidíme vizuálnu fantáziu dieťaťa ako si všetko predstavuje, hoci sa to odohráva čisto iba v ich rodinnom dome. Dostane sa do pivnice, na povalu, proste všade ale pritom si stále predstavuje svoj príbeh. Všetky postavičky sú narozprávané jej hlasom a takmer vždy je zachytený ten konkrétny rozhovor prostredníctvom záberu na jej pery. Koniec je úchvatný a nádherný. Alica sa preberie v jej izbe, pri hračkách, ktoré zohrávali dôležitú úlohu v celom dejstve. Tak či onak, ide však o mindfuck zo všetkým čo k tomu patrí. Pozrieť si to pod vplyvom nejakých omamných látok, asi by mi explodovala hlava. ()
Filmy Jana Švankmajera vynikají originální animací podivných tvorů a předmětů asi především proto, že limity metody stop-motion, tedy určitou trhanost pohybu loutek, se pod jeho režií stávají prostředkem, který ještě umocňuje fantastično jeho světa. Společně s estetikou předmětů ze zaprášených půd, sklepů a starožitnitctví tak vznikl tento geniální autorský film, který se určitě řadí mezi nejlepší adaptace Alenky vůbec. Byť se jedná jen o volnou adaptaci, Švankmajerovi tvorové (jejichž účinek by byl poloviční bez působivých a stejně originálních zvukových efektů), ale i jím vytvořené prostředí dodávají filmu velkou přidanou hodnotu, spočívající v bezbřehé imaginaci autora. Film jsem si dopřál na blu-ray (anglické vydání) a jedná se o velice povedený obrazový přepis navíc s bohatou bonusovou výbavou. Doporučuji všem fandům. Škoda, že z podobné klenoty si v ČR nevydáváme sami. ()
Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. ()
Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- Film byl stříhán na staré střižně Zeiss a natáčen na staré vyřazené kamery, které filmaři získali od někoho z druhé ruky. (Xeelee)
- Film byl v roce 1987 vysílán na pokračování v německé a švýcarsko-neměcké televizi. Hned na začátku však bylo vysílání ve Švýcarsku zastaveno, protože několik spolků křesťanských rodičů si stěžovalo, že film je „nevhodný“ pro děti a hrozilo, že na distributora podají trestní oznámení. (Facillitant)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
Reklama