Možnosti dialogu

O tomto režisérovi jsem slyšel hodně a o jeho proslulosti ještě více a zrovna dnes jsem si řekl, že je čas si pustit jednu z jeho věcí. A tak jsem si jako první dílo vybral právě toto. A musím konstatovat, že to je 11 minut plných protikladů. Je to hnusné, ale zároveň krásné. Je to jednoduché, ale zároveň geniální. Švankmajer zde naprosto skvěle odprezentoval pár typu dialogu skvělým výtvarným stylem, který využívá ty nejobyčejnější věci, ale přesto je to těmi věcmi vystiženo dokonale. Nádhera. (10.03.2019)

Švankmajer... Nejsme jeho příznivcem a nemá smysl se tady vykecávat, proč ne. Ale Možnost dialogu- jo, to musím ocenit, po prvním shlédnutí na gymnáziu jsem si říkala Nic moc. Ale podruhé na výstavě jsem dávala plně pozor a dokoukala až do konce. Některé části jsou horší, jiné lepší- třeba ten již mnohokrát zmíněný vyčerpávající :-) A když jste na výstavě s mladým profesorem výtvarky, který je do podobných "umělců" přímo zažraný- tak nejde, než s ním v něčem i souhlasit... (21.01.2013)

Možnosti dialogu bez možnosti vést dialog... Švankmajer zkrátka k vedení dialogu nepotřebuje ani otevřít pusu, vše probíhá pomocí hutné metafory ve tvrdě surrealistické plastelínové animaci. Filmek se zkládá ze tří příběhů z nichž každý má svou trefnou pointu - 1) Mladší pohltí staršího 2) Vášeň zatemňuje mysl + po jejím odtemnění přichází strach z vzniklé odpovědnosti 3) Někdy může být první volba nejlepší a měnění perspektiv výsledku jen škodí... Na Švankmajerovy kousky se dívá dobře, ale smysl života z toho nevyčtete. 8/10 (19.09.2008)

Sice jeho filmy mají občas pointu, ale nechápu co lidi vidí tak zajímavého na jeho nechutném zpracování.. Buď je on zralý na psychiatrii nebo diváci co zkouknou jeho díla.. A to jsem si myslel, že nic ujetějšího než film "Byt" být nemůže, no jak vidím asi jo, ten byl ale aspoň dobrý v tom, že si tam zahrál Kraus a bylo to vtipnější, toto je spíš zase drama/horor.. (28.12.2016)

Vskutku velmi působivé. Jan Švankmajer patří dodnes mezi moje oblíbené tvůrce a jsem rád, že si jeho tvorby váží po celém světě. Všechny tři příběhy mají něco do sebe, jak svým pojetím, tak i samotným ztvárněním a „poselstvím“. Druhý s mužem a ženou se mi velmi líbil – nechyběly i jisté emoce, třetí s dvěma hlavami a jejich postupná sebedestrukce rovněž neměla chybu – u toho prvního se mi líbila hlavně jeho první polovina a surrealistická nálož, která ke konci však trošku postrádala šmrnc. To je taky jediný důvod, proč tomu nedám plné hodnocení… (18.02.2020)