Cyberpunk: Edgerunners

Dával som tomu nádej že sa to časom zlepší ale nakoniec nič z toho. Hl postava mi ani na začiatku a ani na konci nepríde sympatická a nebavilo ma ju pozerať. A v druhej polke seriálu kde sa všetko dostane do extrému!! To bol extrém, ale taký čo už mi to kazil. Je to scifi so silnými prvkami budúcnosti ale akože niektoré tie veci mi prišli tak primitívne. Akoby si ich vymyslel malý chlapec, ale v zlom. Škoda že jediná postava ktorá ma bavila a ktorú som si obľúbil umrela asi v 3. alebo v 4. epizóde. U zvyšku som si prial aby umierali ako v sebevražednom oddiely. No nič, aspoň dobra animácia, aj keď to intro mi príde lepšie ako cely seriál a k tomu sa viaže aj úvodná znelka, ktorá mi zase predstavila pre mňa nového interpreta, ktorý si už urobil miesto u mňa v playliste. A scéna na mesiaci bola fajn (23.12.2022)

Začátek Cyberpunku se jevil jako slušná podívaná, která nenadchne ani neurazí, kdy měl titul rozvést příběh herního titulu a ukázat nám další kouty Night City. Bohužel nám ale představil nesympatickou partu hrdinů, kdy vám bude naprosto jedno, pokud z nich někdo zkape. Protagonista je nesnesitelný blb, který ohrožuje nejen sebe, ale i své přátele a vlastně každý by byl daleko lépe fungoval, kdyby nezamlčovali detaily ze svých životů, což je neustále dostává do problémů. Místy je akce až přehnaná, kdy chápu, že je to stylizované do anime, ale i tam by měli mít nějaké hranice. Celý příběh ve výsledku vyletí do koše, jelikož se postavy obětují vlastně pro naprosté nic. Škoda, hru jsem zatím nehrál, ale pokud mě na ní tohle mělo navnadit, tak se to tvůrcům vůbec nepovedlo. Hodnocení: 45 % (14.09.2023)

Cyberpunk ma ako subžáner neskonalo fascinuje, okrem iného aj svojou históriou. Približne súčasne vznikol v Japonsku (v podobe napr. mangy Akira) a USA (v podobe Scottovho Blade Runnera). Jeho vznik bol symbolicky posvätený akýmsi manifestom, ktorým je Gibsonov Neuromancer, v ktorom už bol cyberpunk ako taký absolútne vyformovaný. Nasledovala napr. Pondsmithova stolná hra Cyberpunk v 1988, ktorej herný svet si požičal poľský CD Projekt Red na videohru, ktorá je dnes mojou srdcovkou - a vidíme, že Japonci si subžáner berú naspäť v plnej paráde. Edgerunners dupnú na plyn v prvej epizóde a nohu z neho dolu nedajú až do tej poslednej. Neustála streľba, výbuchy a spomaľovačky tu nahradzujú psychologizáciu postáv. Vizuálne je to skvelé, no príbeh je príliš uponáhľaný na to, aby bol o niečom. Kapitalistická dystópia, na ktorej je subžáner do veľkej miery založený, sa tu určite nachádza (napríklad v podobe parádnych body-horrorových posledných epizód s imunosupresívami), no nie je dotiahnutý do zdarného konca. Spoločenská angažovanosť je tu v pozadí, dôležitejšie sú masívne množstvá explozívnej akcie - a na to som už asi príliš starý, nehovoriac o tom že anime ako forma rozprávania mi nie je blízke, nie som teda vhodná cieľovka. Na druhú stranu, podobnou emočnou tuposťou spojenou so samoúčelnou akciou vo svojich dielach oplýval aj samotný majster Gibson. (30.11.2022)

Těžko říct, zda si bude divák nepolíbený hraním videohry Cyberpunk 2077 schopen svět seriálu užít. Příběh hry a prostředí Night City bylo úžasné a říkal jsem si, jak zajímavé by bylo zažít ještě nějaký další příběh z perspektivy jiného obyvatele města; nečekal jsem ale rovnou vznik japonského kresleného seriálu, který se jako přídavek ke hře povedl. (19.09.2022)

Půlku seriálu jsem viděl nepolíbený herním světem Cyberpunk 2077, zatímco druhou polovinu jsem sjel po dohrání. Bavilo mě to v obou případech, samozřejmě pokud člověk trochu zná herní svět tak mu to celé dává větší smysl a kochá se hromadou easter eggů.  Nic to nemění na tom že je to příjemné jednohubkové anime. (04.02.2023)