MarekPlachky

Od archeologů utíkajících před mýtickým monstrem, přes vzbouřené roboty útočící na babču, až po skupinu buranských mariňáků válčící se super-robo-medvědem. Od astronauta přežívajícího v umělých představách ufona, přes nesmrtelné lidstvo se zákazem mít děti, až po námořníky dělající autobus mořskému netvorovi. Každý díl je o něčem jiném a každý díl je jiný. V tom tkví největší síla a největší slabost Love, Death & Robots. Stejně jako zástupce nižší vrstvy měšťanstva či snad vesnické persony v galerii výtvarných umění i zde zažíváte pocity poznání a objevování nových věcí. Pomalu procházíte výstavištěm a pozorujete jeden obraz za druhým, některé se vám nemusí vůbec líbit, některé naopak nepochopíte, nad pár z nich budete jen nevěřícně stát a ptát se "Kdo takovou blbost vymyslel?!", jiné zase budou přesně vaše nota a pár vás překvapí, možná i donutí cítit věci, které jste předtím necítily. Stejné je to i s jednotlivými epizodami. S ohromným rozpětím témat, žánrů, tónů a vizuálu je skoro až nemožné nenajít epizodu, která by nebyla přímo pro vás. Ve výsledku i záleží, co hledáte v tomto seriálu a čemu jste otevřeni. Podobně jako ztracený zálesák můžete zkoušet neznámé bobulky v křoví a buď najdete borůvku, rulík či zaječí bobek, ale i tak posunete hranice poznání. Já sám vnímám celou premisu Love, Death & Robots jako jeden velký experiment, experiment můj, experiment tvůrců, experiment všech. K mým nejoblíbenějším dílům patří ty, které se snaží o něco nového, ať příběhově, či vizuálně. Retrospektivně, když dumám nad poutí, jež jsem během sledování zažil, nelituji promarněné minuty, ani v případě dílů, které se mi nelíbily a v budoucnu při opětovném sledování je přeskočím. (Zažil jsem pětihvězdičkový experiment, nutno dodat, že ne všechny díly stály za pět hvězd, ba dokonce považovat je za čtyřhvězdičkový zážitek by bylo příliš mírné, ale co by to bylo za experiment, který by se obešel bez omylů a zaškobrtnutí?)