Cyberpunk: Edgerunners

Cyberpunk ma ako subžáner neskonalo fascinuje, okrem iného aj svojou históriou. Približne súčasne vznikol v Japonsku (v podobe napr. mangy Akira) a USA (v podobe Scottovho Blade Runnera). Jeho vznik bol symbolicky posvätený akýmsi manifestom, ktorým je Gibsonov Neuromancer, v ktorom už bol cyberpunk ako taký absolútne vyformovaný. Nasledovala napr. Pondsmithova stolná hra Cyberpunk v 1988, ktorej herný svet si požičal poľský CD Projekt Red na videohru, ktorá je dnes mojou srdcovkou - a vidíme, že Japonci si subžáner berú naspäť v plnej paráde. Edgerunners dupnú na plyn v prvej epizóde a nohu z neho dolu nedajú až do tej poslednej. Neustála streľba, výbuchy a spomaľovačky tu nahradzujú psychologizáciu postáv. Vizuálne je to skvelé, no príbeh je príliš uponáhľaný na to, aby bol o niečom. Kapitalistická dystópia, na ktorej je subžáner do veľkej miery založený, sa tu určite nachádza (napríklad v podobe parádnych body-horrorových posledných epizód s imunosupresívami), no nie je dotiahnutý do zdarného konca. Spoločenská angažovanosť je tu v pozadí, dôležitejšie sú masívne množstvá explozívnej akcie - a na to som už asi príliš starý, nehovoriac o tom že anime ako forma rozprávania mi nie je blízke, nie som teda vhodná cieľovka. Na druhú stranu, podobnou emočnou tuposťou spojenou so samoúčelnou akciou vo svojich dielach oplýval aj samotný majster Gibson. (30.11.2022)

Ani po desítkách hodin v Cyberpunku nemám dost a už jsem Edgerunners nedokázal dál odkládat. A jsem sakra rád, že jsem počkal, dokud si samotnou hru nezahraji. Možná i díky tomu na mě měl seriál větší dopad a už v první epizodě si mě zaháčkoval. Ovšem to pravé přišlo až po skvělé druhé epizodě, díky které jsem si Edgerunners zamiloval. Seriál díky samotnému příběhu a skvělé atmosféře hodně připomíná hru. A to nejen identickými lokacemi a camei, ale také díky struktuře příběhu s emočnějším hořkým koncem. Přestylizovanost animace v podobě anime do seriálu strašně zapadá a s výraznými barvami často připomíná právě samotnou hru. Jde o neskutečnou jízdu, která ukazuje, že svět Cyberpunku má co nabídnout a ihned po dokoukání chcete více. Jsem si jist, že hráči si Edgerunners užijí o něco více ať už právě díky známým lokacím, tak samotnému příběhu. Ovšem to neznamená, že si kdokoliv nemůže seriál užít na 100%. (10.02.2024)

E01-E10: Hru Cyberpunk 2077 nepokrytě uctívám a miluju. A Edgerunners po shlédnutí zrovna tak. Na rozdíl od hry, která je koneckonců o něco ambicióznější, se totiž v zásadě jedná o dojemný milostný příběh, který jsem s oběma hrdiny naplno prožíval od začátku až do konce. S Davidem jsem se sžil a stejně jako on jsem postupně propadával kouzlu jeho milované Lucy, do které jsem se regulérně zabouchnul stejně jako před pár lety do Panam v kůži herního V. Kromě toho samozřejmě Edgerunners naplno využívají svého anime formátu, na který se kouká jedna báseň (a k Cyberpunku bezvadně sedí), ohromují přestřelenou a brutální akcí, a dále skvěle dokazují, jaký má tenhle svět i mimo hru obrovský potenciál. A já chci víc. Tedy ne víc tohohle. Příběh Davida a Lucy byl krásně uzavřen (i slzička na konci ukápla) a nezasloužil by si nějaké laciné a z prstu vycucané pokračování. Chci ale víc takových příběhů z tohohle chromem nasáklého světa. Sem s tím. 10/10 (25.11.2023)

Po dohrání Cyberpunku jsem chtěl víc. Když jsem proto zjistil, že jsou i komiksy a hlavně anime, překousl jsem svou nenávist k tomuto japonskému odvětví a pustil se do příběhu Davida, který se chce v Night City stát něcím víc, než jen trapným korporátem. Je až k úžasu sledovat, jak se jeho motivace mění a jak chce od života akorát klid. K tomu ten srdcervoucí konec? Peak (27.12.2023)

Chápu, že anime tvůrci musí většinou udělat mnoho kvalitativních kompromisů, aby mohli sypat díly jak na běžícím páse a zaměřit se na velké a pozvolna budované příběhy. Tohle ale není Naruto, který má 1000 dílů (a kterého rovněž nesnesu kvůli vysoké míře japonské afektovanosti přenášené na postavy ač miluju kvalitní příběhy). Nechápu tedy, proč Cyberpunk musel dostat tohle ohavné anime ztvárnění. Vizuálně je to tedy fakt hnusný, což je obzvlášť  neomluvitelný v souvislosti s tím, že zde nehraje prim ani kvalita děje nebo postavy samotné. Příběh, který se tam odehrával, mi byl jedno, protože mi nezáleželo na postavách, které ho prožívali a sám o sobě taky nebyl zrovna skvěle vystavěný. Je to prostě slabej projekt. Jediné, co by se mi na něm mohlo líbit, je žánr, prostření a námět, ale nic z toho nevymysleli tvůrci tohoto anime a beztak to nebylo dost dobře zpracované na to, abych si to užil. Viděl jsem to, když to vyšlo a na podzim roku 2023 si už z toho takřka nic nepamatuju. To vypovídá o všem. Tenhle projekt tedy kategorizuju jako pěnu dní. Člověk se u toho vyloženě nudit nebude, zabije tim čas, ale nic to v něm nezanechá. Promarněná příležitost. (24.09.2022)