Trojuholník smútku

Vynikající a originální rozklad a reflexe podléhání moci, ať už jsme na jakékoli pozici v systému, je-li založený na (uměle vyvolávaném) nedostatku, vynuceném konkurenčním boji a existenčním stresu. Film, sám o sobě sebejistý, ještě roste s přesahy: jednak tím, že tu svoji moc citelně a svévolně uplatňuje i režisér nad divákem (scény, ze kterých vám nebude dobře, ale musíte se dívat, zatímco režisér tlačí na pilu), analogicky k tomu, jak ji uplatňuje nad pasažéry lodi kapitán (nemohou vypnout rozhlas, z něhož k nim mluví o tom všem, co v tu chvíli opravdu nechtějí poslouchat). Výborná kamera zde slouží i jako mocenský nástroj fyzické trýzně, jak postav, tak diváka. Odkazy ke Goldingovu Pánu much a Buñuelovu Nenápadnému půvabu buržoasie. Světozor s Ondrou a Lídou. *~ (06.11.2022)

Trojuholník smútku je úplne iný film, aký si myslíte, že je a to si môžete o ňom prečítať všetko a pozrieť stokrát trailery. Mix sociálneho a politického komentáru, obhrublého humoru a dobrodružného filmu takmer po celý čas funguje. Bohužiaľ Ostlund akoby nepoznal mieru a poriadne nevie, kedy film ukončiť. Záverečná tretia kapitola sa tak už mierne vlečie a na to, akú ma film stopáž, film končí takmer až antiklimaticky. Záver zmysel dáva, to áno, len pri doľaďovaní scenára mohol dať autor priestor viac pre poznámky dramaturgov. Herecky najviac dominujú Burič a Harrelson, čo málokoho prekvapí, i keď ide samozrejme o vedľajšie postavy. (18.09.2022)

Tak nevím, ale podle mne si film hrál na víc než byl schopen dát. Místy absurdní, satirické, ale jako komedie to rozhodně nefungovalo. Stále jsem v tom hledal něco víc, ale v podstatě to byly jen takové záblesky zajímavých krátkých scének, které mne zaujaly mezi nudnými zbytečnými pasážemi. Čekal jsem, že ke konci to celé nějak zajímavě vygraduje, holt jsem stará škola a mozek hned nabízel asociace ke Goldingovu Pánu much a Clavellovu románu Král krysa, ale to jsem očekával přespříliš. Moc nechápu jak tu mohou někteří řičet nadšením nad skvělým zážitkem. Buď jsou na tom soudobé filmy tak špatně aby byl jednooký Trojúhelník smutku králem, nebo pochopili ze sdělení filmu něco co já ne. A to mne trochu děsí. Protože co když tam žádné sdělení nebylo?! Pokud to tu někdo co do kvality a filozofické roviny srovnává s Parazitem, který mne absolutně nebavil, pak se ničemu nedivím... Dávám tedy za 3 lžičky kaviáru (toho z jesetera). * * * (29.12.2022)

Ruben Östlund přináší výbornou společenskou satiru v nekonečně zábavné a místy třeskutě vtipné formě, která jako by kombinovala rovnou tři filmy najednou. Středobodem tohoto výrazného díla je samozřejmě zcela doslovná shitstorm upřostřed děje, která skoro jako by vypadla odněkud z produkce studia Troma a pak vyplula do mezinárodních vod áčkové kinematografie. Nebude to film pro všechny, přesto jde jednoznačně o nejvýraznější podívanou letošního festivalu v Karlových Varech a bez pochyb i o jednu z největších filmových událostí tohoto roku. Až to dostane tuzemskou kinopremiéru, napište si ji do diáře! [KVIFF 2022] (09.07.2022)

Östlundovi jsem se od filmu V moci davu vyhýbal, protože mi to přišlo až příliš artové. Teď koukám, že jsem asi dělal chybu. Trojúhelník smutku je zábavná satirická komedie o rozdělení rolí v současné společnosti. Jedinou výtkou je, že vrcholí někdy ve druhé třetině, protože ostrovní dění už se prostě zábavnosti jachty nevyrovná. Ale i tak dávám lepších 90%. (09.10.2022)