Takí normálni zabijaci

Podle mého trochu nepochopený film. Srovnávaný s tarantinovkami, přestože nejde o "pravdivou romanci" ale o zběsilou satiru na současný mediální prostor. Za mořem odmítaný jako oslava násilí, a přitom zjevně agituje za "vyhnání démonů" a harmonickou rodinu. Líbí se mi, že Stone použil tak zběsilé vyjadřovací prostředky, jaké si téma žádá. (07.12.2006)

Největším vtipem tohoto geniálně zrežírovaného snímku je skutečnost, že tím největším zabijákem nejsou klasičtí sérioví vrazi Mickey a Mallory Knoxovy, ale reportér Wayne Gale a detektiv Jack „vím, co je vražda“ Scagnetti. Tito dva jako zástupci dobra, tedy vyšetřovatel - policista a vyšetřovatel - publicista. Snímek tak nepřímo ukáže, že to oni jsou ti zlí, protože se tak prvoplánově nejeví, jako dvojice vyšinutých vrahů Knoxových. A nepřímo záporných postav je tam celá řada. Od vyšinutých rodičů Mallory, přes vyšinutého ředitele věznice (vynikající Tommy Lee Jones) až po vyšinutou sobeckou milenku novináře Wayna Galea. Všichni jsou vyšinutí, jen Mickey a Mallory Knoxovi jsou takový normální zabijáci. Kromě toho všeho jsou ve filmu obsazeni vynikající herci, je brilantně zrežírován, má netradiční vypravěčskou formu a scénář z rukou samotného Tarantina. Co na tom, že scenárista měl k filmu nějaké hemzy. Je to unikátní podívaná s jasně daným poselstvím: Je zločin glorifikovat zločin? (10.12.2012)

Tak toto nie, byť na Tarantinovom mieste, zavolám Roberta a šup ho odrezať Stoneovi na výstrahu ucho (alebo trestné oznámenie). Naturalistická atmosféra, absolútne zdrogovaná réžia, šialené herecké kreácie (nielen Woodyho Harrelsona a Juliette Lewis, ale i Toma Sizemorea a Roberta Downeyho). Oliver Stone je vážne, vážne, vážne môj neobľúbený režisér. Asi najviac mi od neho sedelo Wall Street... ktoré, (ne)paradoxne, takmer vôbec nebolo "stoneovské". (01.01.2005)

"Tyhle dvě zrůdy jsou chodícím důkazem toho, že tenhle režim je skutečně na hovno." Tak pod to se podepíšu, protože svět, ve kterým má pachatel větší práva než oběť, mi připadá poněkud zvrácenej. Nicméně tady jde o vraždy, tak si je pojďme užít. Mickey a Mallory to totiž vzali za ten zábavnější konec a i já, rozenej pacifista, jsem měl chvílemi chuť někoho si jen tak odprásknout. To patrně není dobře z hlediska morálního, ale je to výtečně z hlediska filmovýho, protože mě ten film zkrátka dostal. (19.04.2022)

Sdělení tohoto snímku je naprosto přesně zmatené, strakaté a neuchopitelné jako jeho vizuální a stylistické zpracování. Jde-li o satiru, měl by snímek dávat prostor na přemýšlení, ale on vám místo toho servíruje šílenou akci vedenou zdrogovanou režií a říká vám 'vychutnejte si to jako nezávaznou zábavu'. Je i tohle záměr? Existuje záměrná paralela mezi filmem jako takovým a postavou Mickeyho (vzpomeňte na interview ve věžení)? Je tedy Mickey, obecně vnímaný jako obyčejný sprostý vrah, v reálu ztělesněním přirozenosti, jenž mu byla vnucena násilnickou společností a je film opravdu trefnou satirou, prezentující se jako ulítle násilná břečka? Těžko říct. Jsem z toho zmatený. A jako východisko se mi teda nabízí poněkud zbabělá, leč prý zlatá střední cesta, kterou promítám i do hodnocení. P.S: Oliver nedokáže točit neangažovaně a proto nám veškeré myšlenky a názory předkládá již jako polotovary. Z Mechanického Pomeranče jsem byl také zamtený, ale v jiném smyslu: Říkal jsem si, co tím chtěl ten Kubrick vlastně říct? A nakonec jsem došel k závěru, že verdikt ponechává zcela na divákovi. Zato Stone nám na konci svého filmu jasně řekne: 'Média jsou moc a moc zlá!' a my se divíme: 'A o tomhle to jako bylo?' (20.08.2007)