Bertha z dobytčiaku

Jakási nápověda na otázku, jakým směrem se Martin vydal na své režisérské trase. Scenáristicky dosti malátné, avšak v režii jsou nepatrně znázorněny určité inovace a talent, jehož čas na řádné vyniknutí měl teprve přijít. Bertha z dobytčáku možná nestojí za nějaký hlubší rozbor( příšerné loupeže, dětinská Barbara Hershey), ale Scorseseho tím pochopitelně nijak nezatracuji. Cameron stvořil Piraně 2, Michael Mann The Keep. Čili nějaké pochybnosti o režisérově nesporné výjimečnosti nejsou na místě. (12.12.2013)

Mezi nejpodivnější a současně nejdetailněji specifikované subžánry brakové kinematografie, které Roger Corman během své dlouhé kariéry ustanovil, patří filmy o ženách přepadávajících banky na pozadí velké hospodářské krize. Iniciačním titulem se stala Krvavá máma (Bloody Mama, 1970), pojednávající v zjitřeně exploatačním duchu o zvrácené morálce a nelítostné brutalitě reálného gangu vedeného máti Barkerovou. Námět vymyšlený jedním z šéfů American International Pictures, Jimem Nicholsonem, slavil velký kasovní úspěch, takže Corman dostal nabídku přijít s dalším filmem o reálné kriminálnici. Jelikož v létě 1970 založil vlastní společnost New World Pictures a přestal režírovat, nový projekt pouze produkčně zaštítil. Rešerše materiálu se ujala jeho čerstvá manželka Julie Corman, která objevila knihu mapující neuvěřitelný opravdový příběh ženy, která ve třicátých letech byla tulačka a podílela se na několika loupežích. Julii na jejím příběhu fascinoval fakt, že se jednalo o ženu, která žila zcela mimo společenské normy své doby, a chtěla, aby motivy nonkonformisty a emancipace byly zachovány ve scénáři. Zásadní pro výslednou podobu Berthy z dobytčáku bylo angažování mladého ambiciózního režiséra, který si z cizího námětu a scénáře udělal vlastní film. Budoucí velikán americké kinematografie Martin Scorsese stál tehdy na samém začátku kariéry a měl za sebou pouze studentský debut Kdo to klepe na moje dveře (Who's That Knocking at My Door?, 1967). K nemalému překvapení štábu a producentů zvyklých na natáčení intuitivním stylem brakové šmíry si Scorsese celý film pečlivě rozkreslil do storyboardu. Nápadité kamerové kompozice a dynamické rozzáběrování sekvencí spolu s žánrově sevřenějším scénářem, který dobře střídá odlehčené, dramatické i kontemplativně vážné pasáže, zapříčiňují, že tento snímek vysoce ční oproti ostatním laciným projektům své doby. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

50% s odřenýma ušima za finální masakr, jinak Scorsese neScorsese dost nuda a většinou hodně o ničem, navíc občas vážně blbě natočený a s několika do očí bijicíma chybkama. Navíc ta krev je jak v Suspirii a některý scény kolikrát navazujou úplně jinak, než by asi měly (postava se usmívá a kouká doleva, najednou do země a vážně, atd.). (29.05.2007)

Scorsese s Cormanom si ani nemuseli pozrieť Gun Crazy a Bonnie a Clyde, aby nakrútili Berthu z dobytčiaku. V USA bola zrejme podobná "road" zločinnosť v minulosti v kurze a stačilo siahnuť ku skutočnej udalosti a ako vidíme, spracovanej už knižne. Tentokrát je to však ešte nezávislejšie, čiže špinavšie a s menej prepracovanými dialógmi. Neviem, či zrovna tento typ zločinnosti, nevynímajúci ani vraždenie, je zrovna oslavou ľavičiarskych myšlienok, ale o to asi tak úplne tvorcom nešlo. Kto videl, určite si raz a navždy zapamätá záverečnú sekvenciu, najmä vďaka svojmu silnému symbolickému charakteru. Či je to lacné, alebo sa tak skutočne udialo, je myslím jedno, osobne mi to k filmu mi to sadlo. (20.02.2017)

Scorseseho variace na téma Bonnie a Clyde nedopadla úplně nejlépe. Stejně jako v jeho prvním filmu Kdo to klepe na moje dveře lze i zde nalézt pár výborných scén, ovšem jako celek se jedná o průměrný film. Scorsese si totiž to nejlepší ze svých začátků schoval až do svého třetího snímku, kterým byly Špinavé ulice. (19.09.2011)