Poslední dopis od milence

Relativně dosti kýčovitá romantika, která uhání vpřed po tradičních žanrových kolejích. Ani v jednom momentě nepřekvapí, ovšem díky sympatickému hereckému ansámblu, fungující chemii a prolínání časových linek je tenhle snímek o dvou nevěrnících (Woodley překvapivě herecky méně výrazná), uťáplém archiváři a nejisté novinářce celkem koukatelný. Nutno však dodat, že se hlavní hrdinové nejednou chovají jako totální bezmozci (postava ztvárněná Woodley by měla být prohlášena za nesvéprávnou) a některé dialogy působí neuvěřitelně strojeně. Pro fanoušky žánru a nenapravitelné snílky asi príma věc, jinak obyčejný (slabší) průměr. 5 (4)/10 (01.08.2021)

Já se musím přiznat, že mě tento snímek až nečekaně oslovil, čímž tedy nemyslím, že se jedná o kdovíjakou pecku, ale já jsem od toho původně nečekal prakticky nic, ovšem minimálně co se žánru romantického dramatu týče, tak to nabízí snad vše, co právě takovýto film potřebuje, aby zaujal a byl působivý. Nicméně než začnu s nějakou tou chválou, musím zmínit snad jediné výrazné negativum tohoto snímku, a to herečku Felicity Jones, která mi opět přišla strašně nesympatická, v mých očích vyloženě nepohledná, a v neposlední řadě i nepříliš talentovaná, a to vše tu v plné míře jen potvrzuje. Naštěstí to zde ale v tomto ohledu více než zachraňují ostatní herci v ústředních rolích, tedy přesvědčivá Shailene Woodley a z mužského osazenstva výrazní Turner a Rizwan. Co jinak musím určitě zmínit jako velké plus této podívané, je samotná zápletka, která mi přišla poměrně netuctová, zajímavá a oživená povedenými zvraty, zároveň je ale i k tomu výrazně zpracovaná a tvůrci ve mně dokázali vyvolat upřímný zájem, jak to nakonec mezi milenci dopadne, což jsem vážně nečekal. Závěr pak sice mohl být určitě emočně vyhrocenější, nicméně i tak se mi poměrně líbil a spokojeně jsem si ho užil. Ono ovšem s těmi emocemi to bylo slabší po celou dobu, stejně tak jako s atmosférou, na které se dalo jistě zapracovat také mnohem více. Ve výsledku mě ale i tak Poslední dopis od milence zkrátka mile překvapil, v rámci žánru se jedná o velmi povedený zářez, který ve většině ohledech spolehlivě funguje a cílové publikum jistě nadchne. (25.01.2022)

2,5 * Těšila jsem se, Jojo mě nadchla knihou Než jsem tě poznala (i jejím závěrem) a ani film nebyl špatný. Ale tohle bylo, bohužel zklamání (knihu možná zkusím, abych mohla porovnat). Tak do poloviny je to naprosto klišoidní a bez emocí (jen románek vdané paničky). Za polovinou se konečně něco děje a emoce jsou hlubší. Ale první půlka byla velké zklamání, vztahy jen ploché (jak se k hrdince chová manžel skoro nevíme, protože se tam vyskytuje dost sporadicky), současná linka ve stylu, dlouho tě přehlížím a pak SPOILER bum, máš narozky? Tak to hurá do baru a ještě se s tebou vyspím - tak to mi prostě nesedlo... (16.11.2021)

Opravdu jsem hodně váhala mezi 3 a 4 hvězdami, ale protože mě konec dovedl k tomu správnému, romantickým dramatem nastavenému pláči, dávám hvězdy 4, i když zde byly řádné rezervy. Zaprvé, zápletka by se dala zásadně zjednodušit tím, že by spolu postavy skutečně mluvily a nedělaly dramatická gesta. Dvojice "z minulosti" spolu mohla být už dávno, kdyby trochu zapracovala na mezilidské komunikaci. Ale co se dá dělat, zdá se, že se tomuhle řemeslu učíme tak trochu až v posledních dekádách. Zadruhé, postavy. Upřímně mi ze začátku nebyla sympatická ani jedna, zvláště Ellie mi veskrze lezla na nervy, a to mi připadala herečka Felicity Jones moc fajn v Rogue One a Northanger Abbey. Bohužel, zde to byla žalostně napsaná postava. Nakonec mi charaktery trochu k srdci přirostly, zvláště dvojice "z minulosti", které jsem, i když drama ve stylu útěků z manželství nemusím, opravdu fandila. Abych jen neplivala, moc chválím krásné kostýmy, ta dobová móda byla fakt potěcha pro oko. Celkově ale považuji tenhle film za poměrně průměrný a znovu se na něj pravděpodobně nepodívám. Na jednorázový odpočinek šlo ale o fajn záležitost. (25.07.2021)

Jojo sem tam romantiku napsat umí. Ačkoli hodně jednoduchou, ale dovede být i docela vkusná, neškodná, a s ohledem, že ne každý čte výhradně Franze Kafku a že se ženy neskládají pouze z profesorek literatury, hluboké filosofie či výsostných umění, nevidím na tomto spisovatelském žánru příliš zlého. Ovšem nesmí to být vyloženě přiblblé. A tohle je. Nevadí, že jde o červenou knihovnu, na léto to mohlo být fajn, ovšem na takto lacinou červenou knihovnu s primitivním, nelogickým nejen koncem, neskočí ani dvanáctiletá slečinka plná ideálů. Holky si produkovaly filmeček, ve kterém vidíme moc pěkné dobové kostýmy i výpravu, tím to ale končí. Plytké, jak voda v lavoru, vlažné, rozplizlé. Obsazení, až na Felinu, šílené. Fešanda, která má místo hlavy krabici od mlíka, vejrající jako zmachlená, oteklá sůva z nudlí připomínající Bolka po pěti slivovicach, mi spíš evokovala noční můru, nežli osudového motýla. Milovníkovi číslo jedna jsem nevěřila nos mezi očima, natož lilek s kořenem v mozkovně, o jakési vzájemné chemii si taky můžeme nechat zdát. Opět se mi potvrzuje, že film, na jehož podobě makaly výhradně ženy, mě svou unylostí nedokáže přesvědčit. Chybí v něm šarm, humor, vášeň, elementy, které muži poznají a umí je z žen vyrazit mnohem lépe, než ženy samotné. Čest vzácným výjimkám. Každopádně časy, kdy herecké divy povinně a dobrovolně procházely postelemi režisérů, kameramanů, scénáristů, kolegů a před kamerou ze sebe pak oklepávaly zlatý sexy prach z prožitých nocí, zanechaly v kinematografii mnoho nesmrtelných skvostů, po kterých začínám být hladová. (27.07.2021)