Had

Exotika, stylizovaná sedmdesátá léta, pastelové barvy, hodně zvracejících hostů a jeden nepolapitelný „obchodník“. A taky porce zdlouhavých scén, rádoby významných pohledů, drsných/svůdných výrazů a časové divočiny. Tvůrci totiž pracují s několika časovými rovinami a při sledování je to tam a zase zpátky, tudíž je třeba dávat velký pozor. Ale není to nic dramatického. Horší je to s celkovým pojetím. Sázka na postupně gradovanou hru na kočku a myš ne vždy vychází. Všechny nezabil (jen podvedl a okradl), nicméně v první polovině 70. let měl Charles Sobhraj usmrtit v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 lidí. Západní turisté s naditými peněženkami, třeste se. Naštěstí je tu i úředník nizozemské ambasády Herman Knippenberg, který si všimne, že se pohřešují dvě holandské ovečky. Jindy zahrnutý papíry, nyní začne údajné vraždy turistů vyšetřovat na vlastní pěst. Měl jsem potíž s motivacemi oddané Marie-Andrée. Co vůbec hledala a čím si ji podmanil? Před jeho zločiny musela „zavírat oči“, ovšem ve svém nitru měla evidentně totální guláš. Vedlejší role fajn, ztvárnění právě Jenny Coleman a Tahara Rahima mě úplně neoslovila. Tvůrčí evropské duo Tom Shankland a Hans Herbost zatím sbíralo zkušenosti jen s průměrnými televizními seriály (ačkoliv první jmenovaný se podílel i na natáčení seriálu House of Cards), snaží se odvést řemeslně precizní práci, ale celkově se mi prostě pod kůži nezaryli. Navíc se úplně vyhýbají nahotě i záběrů přímého násilí. Pokaždé vidíme jen vystrašené tváře obětí a pak jen bezvládná těla. Nakonec ale dobré, druhá polovina série leccos vylepšila. Tak či onak jde o odtažité figury tažené na šachovnici podle dosti mechanické příručky.Jednotlivé epizody ode mě dostávaly vesměs tři nebo čtyři hvězdy! (19.05.2021)

Exotika, stylizovaná sedmdesátá léta, pastelové barvy, hodně zvracejících hostů a jeden nepolapitelný něco jako obchodník. A taky porce zdlouhavých scén, rádoby významných pohledů, drsných/svůdných výrazů a časové divočiny. Tvůrci totiž pracují s několika časovými rovinami a při sledování je to tam a zase zpátky, tudíž je třeba dávat velký pozor. Ale není to zase nic dramatického. Horší je to s celkovým pojetím, které mě zatím nenadchlo. Uvěřilo mu hodně batůžkářů. Otrávil je a okradl. A po některých zůstane jen spálená zem. Manipulátor Charles Sobhraj se představuje. (04.05.2021)

Retro seriály frčí. Je tu jeden slizký odborník s cennostmi, naštěstí ale i úředník nizozemské ambasády Herman Knippenberg, který si všimne, že se pohřešují dvě holandské ovečky. Jindy zahrnutý papíry, nyní začne údajné vraždy turistů vyšetřovat na vlastní pěst. Bangkok, 70. léta. Naivní husa Marie-Andrée (nyní Monique) se do něj hned zabouchla. Koupil jí štěně, vyrazili na dovolenou. A on ji zasvětil do svých plánů, kterak neustále někoho „zachraňuje“. Podlehla záhy. Sem tam drogy, sem tam krádež. Ale vražda? Západní turisté s naditými peněženkami, důvěrou v očích a spoustou cestovatelských plánů by mohli vyprávět. Jakou roli tu hrají manželé Remi a Nadine a podržtaška Ajay? (04.05.2021)

Po dvou vlažnějších dílech jsem konečně doufal, že se chytnu. Nebýt ovšem posledních 15 minut, psal bych tyhle řádky krapet ostřeji. Ano, tvůrcům nejde o nějaké krvavé mordy, naopak sázejí na postupně gradovanou hru na kočku a myš, kdy tentokrát se v nepříjemné pasti ocitl turista Dominique. Holt „nejde jen o ty dva Nizozemce!“ Měl vyrůstat v Saigonu, jeho matkou byla vietnamská prodavačka, otcem indický podnikatel. Hovoří jako Francouz, s pozdějším spolupachatelem Ajayem se měl potkat v Indii. Monique je francouzsky mluvící Kanaďanka. Dominique vidí do nemocnice překvapivě často odjíždějící návštěvy a řeší svůj pas a propadlé vízum. Manželé Remi a Nadine mu pomůžou. Nakonec jsme zase zpět v „současnosti“, kdy jde Nadine zkontrolovat schránku, zda se jejich kamarád neozval. A napětí by se konečně dalo (aspoň trochu) krájet. (05.05.2021)

Ne všechny zabil (jen podvedl a okradl), nicméně v první polovině 70. let měl Sobhraj usmrtit v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 lidí. Manipulátor, který dosud sedí kdesi v nepálském vězení, kde je odsouzený na doživotí. Nelineárnost vyprávění pokračuje. V Kanit House je „všechno“, jak má být. Nadine večeří se svými „přáteli“, takže její vyděšený manžel Remi si může oddychnout. Prozatím. Protože Nadine je statečné děvče (s pochopitelnými výčitkami svědomí) a navíc má foťák. Takže se konečně (sorry) dočkáme i nějakých napínavějších momentů. Monique se nakonec „nechce jet vyplakat k mamince“, nicméně v její postavě je obtížné se vyznat. Holt asi Kumárí, živoucí hinduistická bohyně, zafungovala. (08.05.2021)

Vnímal jejich osamělost, smutek, bezradnost. Ať už dotyčnému chybělo cokoliv, on si toho všiml a napravil to. Teď nad ním možná konečně spadne klec, protože do Kanit House míří policie. A Nadine na vlastní kůži pozná, čeho je Alain (Charles, chcete-li) schopný. Všechno ze sejfu musí pryč a bangkokská policie se prostě drží důkazů. A ty nemá. Holandský diplomat Knippenberg a jeho manželka Angela musejí vyvinout ještě větší úsilí. Seriál vyrukoval s věrnou stylizací tehdejší atmosféry i se slušným castingem, ovšem za mě spíš skrze vedlejší role. Významné pohledy a drsné výrazy kamenné tváře herce Tahara Rahima mě totiž moc neberou, u Jenny Coleman coby oddané Marie-Andrée mám zase po celou dobu problém s jejími motivacemi. Co vůbec hledala a čím si ji podmanil? Před jeho zločiny musela „zavírat oči“, ovšem ve svém nitru měla evidentně totální guláš. (08.05.2021)

Pákistán je zastávkou na cestě do vysněné Francie, ve které má dojít k zásadnímu obchodu s kameny. Vracíme se zpět k Charlesovu prvnímu manželství a jeho dalším lžím. Hermana Knippenberga mezitím případ naprosto pohltil. A co Ajay, zůstane jen špinavým pobudou? Odbočky, vata, flashbacky. Tvůrčí evropské duo Tom Shankland a Hans Herbots zatím sbíralo zkušenosti jen s průměrnými televizními seriály (ačkoliv první jmenovaný se podílel i na natáčení seriálu House of Cards), snaží se odvést řemeslně precizní práci, ale celkově se mi prostě pod kůži nezarývají. Navíc se úplně vyhýbají nahotě i záběrům přímého násilí. Pokaždé vidíme pouze vystrašené tváře obětí a pak jen bezvládná těla. (11.05.2021)

„Všechny vraždící parchanty nechytíš. Tohohle můžete, ale za jakou cenu?“ Spojují se další souvislosti, Angela a Herman se (vinou jeho posedlosti) od sebe dál vzdalují. Právě on vsadí na média a zkusí (ke kroku ho navedl bulvár) jednu z posledních možností, jak Sobhraje lapit. Rozpoutá se celosvětová štvanice, navíc článek vyšel v pravou chvíli a zásadní obchod nedopadl. Zatímco Charles si nechce nic přiznat a brzy se hodlá vrátit zpět do hry, Marie-Andrée je zoufalá. Ona je možná nicka, ale ví to o sobě, zatímco zločinecký mozek, kterým jeho matka pohrdá, mluví o svobodě a stále si myslí, že vyhraje nad celým světem. Jenna Coleman mě herecky bohužel neoslovila. Stále (a už to jinak nebude) mechanicky chladné a odtažité, kdy je těžké se s někým identifikovat. (17.05.2021)

Emoce! To je oč tu běží. A jaksi pořád chybí. Byl tu jeden zdatný manipulátor, pro mnohé přitažlivý, pro jiné slizký. Byla tu jedna „beznadějná, ubohá Quebéčanka, která díky němu byla na chvíli krásná!“ a která se mění ze zoufalé ve velmi závislou a zneklidňující osobu. A byl tu také jeden holandský snaživý úředník ambasády v Bangkoku, který začne na vlastní pěst vyšetřovat údajné vraždy turistů až mu to rozvrátí osobní život. Na finále jsem čekal větší divočinu, rozuměj napětí. Marie-Andrée je zoufalá, v Indii se jí nelíbí, zatímco ješitný Charles se poflakuje se smažkami a s třicítkou turistů si ukousl zatraceně velké sousto. Celosvětová štvanice pokračuje, ale místy to vypadá, že by Sobhraj mohl snad vést pohodlný život žádané „celebrity“. Nakonec dobré. Uspokojivý dojezd. Pořád jde ale o odtažité figury tažené na šachovnici podle mechanické příručky. (18.05.2021)