Poslušne hlásim

Film Poslušně hlásím je jakousi kompilací zbývajících tří dílů Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Autoři velmi podrobně vlíčili Švejkovu návštěvu četnické stanice v Putimi, ale další příběhy jsou již přepracované a narozdíl od prvního dílu jich velké množství chybí. V knize prošel Švejk při své budějovické anabázi polovinu jižních Čech, setkal se s mnoha postavičkami, typickými pro tehdejší český venkov i dobu. Poznal dezertéry, skrývající se před vojenskou policií, obyčejné vesnické lidi, podporující vše, co podkopávalo rakouskou monarchii, ale také malého českého človíčka, ze kterého úřad udělal nejdůležitějšího z důležitých. Scénář vybral pouze několik těchto figurek. Ve filmu se objevily historky s pocestným, starým ovčákem, žehrajícím na zhýralé poměry, a s pobožnou babkou, jež Švejkovi donesla bramboračku. Největší prostor však dostala kapitola, vyprávějící o Švejkově návštěvě četnické stanice.Tvoří více než třetinu filmu a jediným opomenutým zážitkem hlavního hrdiny je konání potřeby s ozbrojeným doprovodem. Už při eskortování do Písku se ve filmu objevují neautentické momenty. Román se nezmiňuje ani o ukradeném vozíku ani o záměně záměně závodčího s krávou, vedenou na porážku. Avšak teprve když se Švejk v Budějovicích konečně setká s npor. Lukášem, začíná se scénář se svou literární předlohou diametrálně rozcházet. Jsou vybrány jen určité příběhy z cesty 91. pěšího pluku na frontu a ztrácejí tak návaznost. Švejk byl od svého příchodu k regimentu několikrát zavřen, jeho zážitky s vězeňskými kumpány byly však úplně opomenuty. Také kapitola o zastávce v Kyrálihidě a zneuctěném maďarském poslanci Kákonyim byla, jako mnohé další, vynechána. Jaroslav Hašek dodiktoval své dílo až k okamžiku, kdy Švejk, vracející se ke svému regimentu z transportu ruských zajatců, přichází k prasečím hodům. Filmaři narušili tuto poslední idylickou scénu bombardováním, které zničilo celý tábor. Prvním, kdo se vyhrabal z trosek, byl samozřejmě dobrý voják Švejk. Zvedl se, oprášil a patetickou větou: “Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ ukončil ochuzené zpracování zbývajících dílů svých osudů. Nicméně, stejně jako předchozí Steklého film, i Poslušně hlásím stojí bezvýhradně na precizních hereckých kreacích předních služebníků naší Thálie. Hrušínského Švejk se ocitá v těsné konkurenci s putimským strážmistrem Flanderkou, ztvárněného mistrovským Jaroslavem Marvanem, který svého přihlouplého příslušníka prodloužené ruky rakouské policie kreslí se všemi finesami uceleného komediálního výkonu. Pásmo barvitých figurek dává příležitost mnoha dalším skvělých hercům, ať už je to František Filipovský v nádherně podané karikatuře »ctnostného« poručíka Duba, který nakonec skončí proti svým zásadám v podroušeném stavu v nevěstinci, filmaři neprávem opomíjený Milan Neděla v roli žravého Balouna a především excentrický Fanda Mrázek jakožto opilý závodčí, pověřený eskortováním Švejka do Písku. Je možné, že Hašek by s výsledným tvarem filmového pokračování svých Osudů patrně nesouhlasil anebo by byl zklamán, přesto se tvůrcům v čele s režisérem Karlem Steklým podařilo v rámci možností, daných dobou a finančními prostředky, dosáhnout naprostého maxima. (28.01.2009) (menej) (viac)