Tampopo
Dandelion
Obsahy(1)
Jedna z nejnápaditějších japonských komedií sleduje cestu za receptem na dokonalý rámen (tradiční vydatné jídlo sestávající z nudlí zalitých vývarem a doplněných plátky masa a oblohou), která se stává záminkou k velice duchaplnému pojednání o bezmála mystickém poměru Japonců k jídlu a všemu co s ním souvisí. Svobodná matka, která provozuje malou lidovou jídelnu s rámenem, sbírá inspiraci po nejrůznějších soukromých kuchyních, luxusních restauracích i prostých pohostinstvích. Během toho poznává, že všichni lidé bez ohledu na původ a společenské postavení mají společnou potřebu jídla, přičemž řada z nich k němu má velmi vyhraněný vztah. Hravý a bravurně natočený snímek poskládaný z nadsazených epizod se společným jmenovatelem v jídle se svého času stal mezinárodní senzací. Hlavní role ztvárnili režisérova manželka a pravidelná představitelka z jeho filmů Miyamoto Nobuko a charakterní herec Yamazaki Tsutomu. Ve vedlejších rolích se objevily pozdější největší herecké hvězdy japonské kinematografie Yakusho Kōji a Watanabe Ken. (Eiga-sai)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
Nadšene komentátorská a hodnotica gloriola okolo Púpavy ma minula. Celý film pripomenul japonskú verziu najpopulárnejšej českej komédie "S tebou mě baví svět". Verziu podobnú nie dejovo, ale pocitovo. Glorifikuje a zároveň paroduje japonské hodnoty, filmové postupy a vnímanie sveta. Tak, aby v závere nevyznela ironicky, skepticky, ale zmierlivo, láskavo a pro-life. Pokojne, ako keď sajeme mliečko z hrejivo nastaveného hrotku napučanej materskej bradavky. Ale pozerať sa dve hodiny na Japončíkov sŕkajúcich a mľaskajúcich rezance a vývary, to bolo trochu moc. Sŕkanie je otravné, hoci zveličené a ironizované na stokrát, takú pozornosť si nezaslúži. Mľaskanie prekladá séria potrhlých, občas nudných epizód variujúcich prípravu jedla a radosť z jeho vychutnania. Dokonale to sadne k dnešnej nadšene prehypovanej a dlhotrvajúcej vlne záujmu o kuchyňu. Vyskakuje pomaly z každého média aj chladničky. A preskočilo aj do tisíc a jedna filmu, bez pozretia ktorých vraj nesmiem umrieť. Nuž, tento by som s radosťou oželel. Nestalo sa, v súlade s duchom filmu som ho skonzumoval. ()
Tak trochu trhlá komedie o nudlích, respektive o japonské nudlové polévce ramen. V tomto filmu uvidíte celou alchymii přípravy a téměř až poetickou konzumaci této polévky. Hlavní příběh je prokládán dalšími krátkými příběhy, což sice může působit trochu rušivě, ale jen do té doby, než přijde na scénu sveřepá babka, jejíž vášní je mačkání ovoce, sýrů a pečiva – scéna v obchodě je naprosto geniální! Nutno ale dodat, že tenhle typ humoru asi nesedne úplně každému, některé scény jsou až neuvěřitelně absurdní, některé i trochu nechutné (přelévání žloutku...) a některé i dost morbidní (žena vařící večeři na smrtelné posteli) Ale satira je to dokonalá a mladičký Ken Watanabe s vyjeveným výrazem taky stojí za vidění... ()
Nevím, co jsem od filmu čekal, ale on se stejně nakonec naprosto vymyká veškerým očekáváním. Tak nějak to působí jako velkofilm s minimálním rozpočtem a zápletkou o něčem extrémně všedním zároveň, jako kdyby Tarantino točil dílo o polívce. Má to úžasnou energii, a tak jediné, co mi vlastně vadilo, byly ty vedlejší minipříběhy. Ne jako takové – právě naopak, mnohdy byly samotným námětem ještě zajímavější, než hlavní dějová linka. Ale nějak jsem za boha nemohl přijít na to, jak souvisí s epikou o nejlepším stánku s ramenem ve městě. Kromě jasné tematické vazby, samozřejmě. Je to škoda, protože takhle to působí jako dvě poloviny filmu slepené dohromady a to mi prostě nějak nenavozuje tu harmonii, která je potřeba nejen v misce. ()
„Teď už můžete jíst vše. Ale začněte s něčím měkkým.“ To jsem si během sledu prvních scén říkal, že je to sice hezky svérázné, ale sám já nejsem takový gurmán a japonská kuchyně mi osobně moc neříká, abych se pokládal za cílovou skupinu a více to ocenil. Přesto ani netrvalo dlouho, než jsem podlehl specifické náladě toho filmu a pak si už jen říkal, že nebýt těch pár nechutných scén (zvláště obě netuctové milostní scény mi přesně takové připadaly, navíc i trochu zbytečné, nejde-li v nich o žádnou z důležitých postav), určitě mám Tanpopo jako film ještě raději. Jiné scény jsou tu totiž nezapomenutelné v tom pozitivním smyslu slova, včetně té u zubaře, a díky nim i dobře rozvedenému originálnímu námětu se vůbec nedivím, že se film stal pro mnoho diváků vyloženě kultovním. Zábavná komedie (nejen) o vyvíjení a přípravě speciálních nudlí na nový způsob plyne přes různé jídelní příhody i motivy soubojů a spěje s usilovnou hrdinkou a partou gurmánských kumpánů až k sympaticky vítěznému konci... a za sebe musím říct, že navzdory celé řadě značně kuriózních momentů ve mě zanechala ve výsledném okamžiku vesměs příjemný a pozitivní dojem. [80%] // Dodatek po dvou a půl měsících: Jak to, že jsem tu nezmínil scénu zásahu s vysavačem v restauraci? Zjišťuji, že jí mám v paměti asi nejvíce. :o) ()
2,5 Dosť neusporiadané epizodické rozprávanie, ktoré sa celé točí okolo prípravy rezančekovej polievky (čínskeho a japonského ramenu) a hľadania najchutnejšieho receptu, čo sa mi nezdá zrovna zaujímavá téma. Toto rozprávanie má navyše množstvo nesúvisiacich dejových odbočiek, ktoré z neho robili riadny guláš, namiesto želaného ramenu. Ale na jednej z tých epizódok som sa celkom dobre pobavil, konkrétne na tej čierno-humornej s umierajúcou ženou ("Neumieraj, navar večeru!"). Aspoň že hlavná hrdinka bola veľmi sympatická a z duše som jej prial, aby sa jej ten ramen konečne podaril. A že to malo byť niečo ako western? Čo konkrétne? To, že dve postavy nosili klobúk? ()
Reklama