Tanpopo

Nadšene komentátorská a hodnotica gloriola okolo Púpavy ma minula. Celý film pripomenul japonskú verziu najpopulárnejšej českej komédie "S tebou mě baví svět". Verziu podobnú nie dejovo, ale pocitovo. Glorifikuje a zároveň paroduje japonské hodnoty, filmové postupy a vnímanie sveta. Tak, aby v závere nevyznela ironicky, skepticky, ale zmierlivo, láskavo a pro-life. Pokojne, ako keď sajeme mliečko z hrejivo nastaveného hrotku napučanej materskej bradavky. Ale pozerať sa dve hodiny na Japončíkov sŕkajúcich a mľaskajúcich rezance a vývary, to bolo trochu moc. Sŕkanie je otravné, hoci zveličené a ironizované na stokrát, takú pozornosť si nezaslúži. Mľaskanie prekladá séria potrhlých, občas nudných epizód variujúcich prípravu jedla a radosť z jeho vychutnania. Dokonale to sadne k dnešnej nadšene prehypovanej a dlhotrvajúcej vlne záujmu o kuchyňu. Vyskakuje pomaly z každého média aj chladničky. A preskočilo aj do tisíc a jedna filmu, bez pozretia ktorých vraj nesmiem umrieť. Nuž, tento by som s radosťou oželel. Nestalo sa, v súlade s duchom filmu som ho skonzumoval. (20.11.2020)

Jako že mám japonské filmy většinou hodně rád, tak tahle komedie o ramenu (japonské jídlo, nikoli část těla), která je rozhodně multižánrovější, než by se na první pohled zdálo, mě nedostala tak, jak bych si myslel. Má to dobré scény, a to i po dramatické stránce, ale spíše mi to přišlo roztahané a ne až tak zábavné. (20.01.2016)

Ale jo, bavil jsem se. Sice to za ty dvě hodiny má slabší místa a neucelené vyprávění mě taky zrovna nepotěšilo, ale naštěstí je tam dost zajímavých, příjemných a vtipných scén, které mi ty nedostatky dostatečně vynahrazují a díky kterým si mě nakonec Tanpopo získalo. Navíc mám rád i filmy točící se okolo přípravy jídel a jídel obecně a tohle vlastně o ničem jiném než o připravování ramenu není, takže už jen v tomhle to u mě mělo část úspěchu zaručenou. A když se k tomu ještě přidala ta příjemná atmosféra a víceméně fajn humor... Není to sice žádné veledílo, ale rád se na to klidně někdy podívám znova. Jen mě teda fascinuje, že jsou Japonci nějakou (byť jen lehkou) krimi dějovou linku, nacpat úplně kamkoli... A co se týče filmů točících se okolo ramenu, stejně u mě stále víc vede Bistro Ramen. To sice není komedie, ale zase to má co nabídnout a za sebe bych řekl, že i víc. A taky to míň působí jako reklama na ramen, přičemž Tanpopo tak krapet působí, ale naštěstí ne nějak přehnaně, aby mi to vadilo. Slabé 4* (13.03.2023)

Nevím, co jsem od filmu čekal, ale on se stejně nakonec naprosto vymyká veškerým očekáváním. Tak nějak to působí jako velkofilm s minimálním rozpočtem a zápletkou o něčem extrémně všedním zároveň, jako kdyby Tarantino točil dílo o polívce. Má to úžasnou energii, a tak jediné, co mi vlastně vadilo, byly ty vedlejší minipříběhy. Ne jako takové – právě naopak, mnohdy byly samotným námětem ještě zajímavější, než hlavní dějová linka. Ale nějak jsem za boha nemohl přijít na to, jak souvisí s epikou o nejlepším stánku s ramenem ve městě. Kromě jasné tematické vazby, samozřejmě. Je to škoda, protože takhle to působí jako dvě poloviny filmu slepené dohromady a to mi prostě nějak nenavozuje tu harmonii, která je potřeba nejen v misce. (22.12.2019)

Viac príjemný oddychový film na sledovanie s vyloženými nohami na stole, než čistokrvná komédia, pri ktorej by sme sa chytali od smiechu za brucho. Za brucho som sa ale chytal pri sledovaní prípravy niektorých jedál a som hrdý na to, že som dokázal v noci odolať návšteve chladničky. Každopádne treba Tampopo sledovať najedený, prípadne pri ňom niečo dobré konzumovať. Tampopo nie je ani zďaleka iba o jedle, nechýba (potenciálna) milostná línia, odbočka k mafiánom, nejaký ten pästný súboj a otázka osamelosti človeka strateného vo veľkomeste. Nie som si istý, či som spokojný so záverom, aký Itami pripravil v súkromnej línii oboch hlavných hrdinov, ale osobne som si fabulu dokončil v hlave sám... (02.08.2019)