Posledný bohatier 2: Koreň zla

Pokračování Ruské Fantasy Posledního Bohatýra dostalo sequel a je to víceméně na podobné vlně jako jednička, která fanoušky Fantasy pohádek vyloženě neurazí.První díl zaujal nápadem, kdy se do pohádkového světa mýtických stvoření dostal hrdina ze současného světa, což je výborný nápad a nyní díky magickému meči má schopnost střídat světy neomezeně, dokud však na meč nedostane zálusk mocná čarodějka.Trochu mě mrzí, že Bohatýr je cílen spíše na mladší diváky ( Ruské pampušíky), ale výprava i vizuál je solidní, akce je slušná a Fantasy stvoření jsou opět zajímavé. Rozhodně bych uvítal něco temnějšího a brutálnějšího, ale vzhledem k umírajícímu Fantasy žánru si vážím každého pokusu, který je alespoň zábavný a hezky natočen.Pár nápadů je však velmi slušných ( chaloupky!). Bod navíc za výborný slovenský překlad, kdy jsem jsem s místy válel smíchy na zemi ( Překladatel má vskutku výborný slang a hlášky ). 7/10. (23.05.2021)

Klasická dvojka. Větší, hlasitější, delší a hrající na jistotu. Naštěstí kvalita neklesla o moc, takže mě nemrzel tuctový děj, ani recyklace osvědčených nápadů. Připadalo mi že režisér ještě více zacílil na menší diváky a vzdálil se od epického fantasy blíž k pohádce. Z námětu šlo totiž rozhodně vytáhnout temnější a vážnější příběh. Akce obstojí i v konkurenci Marvelovek. Efekty sice ne, ale rozhodně neurazí. Suma sumárum, tenhle (super)hrdinský film patří k tomu lepšímu co se v žánru točí. (10.02.2022)

Druhý díl jede na vlně jedničky, tedy vtipná, pohodová, rodinná fantasy-pohádka s propojením historie a současnosti. Máme zde novou, stejně kvalitní zápletku a pár nových postav, např. Koblížka. Film má 2 hodiny, ale ani na minutu se divák vůbec nenudí, je to napínavé od začátku až do konce. Druhý díl se povedl stejně jako ten první a zaslouží si plných 5*. (20.03.2022)

Klasické ruské byliny podrobené brutální moderní debylinizaci. Výsledkem je nádherně udělaná těžká debylinta, která zapůsobí zhruba stejně, jako byste si přečetli Cézarovy Zápisky o válce galské a poté se mrkli na Asterix a Obelix: Mise náctiletý retardér. Debylinta, která však v müsli seriózního kritika a erudovaného filmového teoretika vyvolá laicky řečeno „akutní ambivalentní percepční incident“, odbornou terminologií formulovaný jako „mrdník“. Ono to ve své podstatě naprosto idiotizuje a dehonestuje všechny ty temné ruské filmové pohádky 60. až 80. let od Finista přes Varvaru a Kostěje, až po nesežratelnou Koblihu, přičemž humor to má na úrovni oligofrenního vtipkování mentálně postižených dětí a hlavním hrdinou je ve 21. století potracený syn Ilji Muromce, Ivan Pitomec, hledající v ruské mykologii vlastní koule, obutý v timbrlendech, s pseudonaftovým generátorem a automatickým kávovarem. Nasraně druhé tam však ten kokot naštěstí neměl signál, tudíž se na Gerojgram nepřipojil, je to velkolepě natočené, takové hravé a plné dekadentní fantazie. Kdyby velký Deleuze ještě Gilles, zajisté by něco takového hravě expertně definoval rhizomatickým idiomem „Byla to tak obří pičovina, až to zas tolik nebolelo.“ Docela bych chtěl vidět výraz Červenáka po závěrečných titulcích. Čiže mi pošli selfíčko, Ďuro, a dúfam, že Ťa toto k päťke neinšpiruje! (05.05.2021)

Návrat do Bělohoří na mě působil mnohem lepším dojmem než jeho předchůdce. Zdálo se mi, že je použitý humor méně nablblý, potvrdilo se mi, že je v Moskvě nouze o ornou půdu a Finist, Jasný sokol mi velice intenzivně připomínal lorda Flashhearta z Černé zmije. Oba díly zařadily Babu Jagu a Kostěje Nesmrtelného mezi kladné postavy a já jsem z toho mírně zmatený. No, když vás ohrožuje mravně prohnilý ent, každá pomoc je dobrá. Jak jsem už naznačil, za mě tady byl zřetelný kvalitativní vzestup, Koblížek byl vtipnější než zelený slizoň a líbezná Vasilisa si roztomile pochutnávala na rtěnce, takže jeden kousek přihodím. / Poučení: Pokud řešíš problém s bydlením, zařiď dvěma domům soukromí a máš po starostech. (22.02.2022)