Posledný bohatier 2: Koreň zla

Za mě lepší než jednička. Příběh je promyšlenější, efekty propracovanější, vedlejší postavy přibývají a jsou svěžím zdrojem humoru, viz. Koblížek. Pořád je to úctyhodná fantasy variace na hrstku ruských bylin, a že v tomto díle jsou cítit ještě výrazněji. Kde Norové mají svou dobrou fantasy vlnu s Cestou za králem Trolů a Za živou vodou, Rusové u mě mají teď zářez s Posledním bohatýrem a jsem ráda, že to teď Prima pustila do televize, jinak bych o tom možná ani nevěděla a těším se, až bude nadabovaný i třetí díl, jestli bude. (12.02.2023)

Dejovo to nebolo tak pútavé ako jednotka, ale treba uznať, že fantázii sa medze opäť nekládli a je až prekvapujúce, koľko chytrých a originálnych výmyslov boli tvorcovia schopní do dvoch hodín vtesnať. Stále dostatočne zábavné a málo progresívne, evidentný deficit nasilu pretláčaných afrických i bukvicových postáv, takže palec hore. (31.12.2022)

Klasické ruské byliny podrobené brutální moderní debylinizaci. Výsledkem je nádherně udělaná těžká debylinta, která zapůsobí zhruba stejně, jako byste si přečetli Cézarovy Zápisky o válce galské a poté se mrkli na Asterix a Obelix: Mise náctiletý retardér. Debylinta, která však v müsli seriózního kritika a erudovaného filmového teoretika vyvolá laicky řečeno „akutní ambivalentní percepční incident“, odbornou terminologií formulovaný jako „mrdník“. Ono to ve své podstatě naprosto idiotizuje a dehonestuje všechny ty temné ruské filmové pohádky 60. až 80. let od Finista přes Varvaru a Kostěje, až po nesežratelnou Koblihu, přičemž humor to má na úrovni oligofrenního vtipkování mentálně postižených dětí a hlavním hrdinou je ve 21. století potracený syn Ilji Muromce, Ivan Pitomec, hledající v ruské mykologii vlastní koule, obutý v timbrlendech, s pseudonaftovým generátorem a automatickým kávovarem. Nasraně druhé tam však ten kokot naštěstí neměl signál, tudíž se na Gerojgram nepřipojil, je to velkolepě natočené, takové hravé a plné dekadentní fantazie. Kdyby velký Deleuze ještě Gilles, zajisté by něco takového hravě expertně definoval rhizomatickým idiomem „Byla to tak obří pičovina, až to zas tolik nebolelo.“ Docela bych chtěl vidět výraz Červenáka po závěrečných titulcích. Čiže mi pošli selfíčko, Ďuro, a dúfam, že Ťa toto k päťke neinšpiruje! (05.05.2021)

Stejně jako u jedničky se jedná o mišmaš všeho možného, přičemž největší devízou je špičkově udělaný a navržený bestiář, na to se kouká fakt skvěle. Fórů tedy mohlo být víc a keců míň, ale i tak to zas po čase byla fajn fantasy a Rusové tak už nějak tradičně dokazují, že filmařina je jejich doménou. 75% (24.10.2021)

Pokračování Ruské Fantasy Posledního Bohatýra dostalo sequel a je to víceméně na podobné vlně jako jednička, která fanoušky Fantasy pohádek vyloženě neurazí.První díl zaujal nápadem, kdy se do pohádkového světa mýtických stvoření dostal hrdina ze současného světa, což je výborný nápad a nyní díky magickému meči má schopnost střídat světy neomezeně, dokud však na meč nedostane zálusk mocná čarodějka.Trochu mě mrzí, že Bohatýr je cílen spíše na mladší diváky ( Ruské pampušíky), ale výprava i vizuál je solidní, akce je slušná a Fantasy stvoření jsou opět zajímavé. Rozhodně bych uvítal něco temnějšího a brutálnějšího, ale vzhledem k umírajícímu Fantasy žánru si vážím každého pokusu, který je alespoň zábavný a hezky natočen.Pár nápadů je však velmi slušných ( chaloupky!). Bod navíc za výborný slovenský překlad, kdy jsem jsem s místy válel smíchy na zemi ( Překladatel má vskutku výborný slang a hlášky ). 7/10. (23.05.2021)