Réžia:
Kijoši KurosawaScenár:
Kijoši KurosawaKamera:
Džun'ičiró HajašiHrajú:
Kumiko Asó, Kojuki Kató, Šun Sugata, Šó Aikawa, Kódži Jakušo, Džun Fubuki, Kendži Mizuhaši, Haruhiko Kató, Šindži Takeda, Masatoši Macuo, Kurume ArisakaObsahy(1)
Napínavý apokalyptický příběh sleduje několik mladých lidí, kteří jsou svědky záhadných sebevražd a mizení lidí v okolí. Zdá se, že na vině je rostoucí vliv světa mrtvých. Duchové už nemají místo pro své bytí, a začínají pohlcovat náš svět. Existuje způsob, jak uniknout, jak to zastavit? Mladý Ryosuke Kawashima se o to snaží... (-bad-mad-wolf-)
(viac)Recenzie (108)
Takové filmy umí točit snad jen Japonci. Z počtu amerických remaků, kopírujících japonský originál je to krásně vidět. V celém filmu se většinu času nic neděje a člověk je stejně napnutý jako struna, na vše se jde pomalu a s rozmyslem a to v divákovi budí mnohem intenzivnější pocit strachu, nebo přinejmenším nejistoty, a když už přijde nějaká děsivá scéna, běhá vám z ní mráz po zádech. Minimum postav, minimum textu, ale maximální zážitek. Nadčasová předzvěst dnešní přetechnizované doby, která zabíjí ducha člověka - tak jsem to aspoň pochopil já. ()
Tíživá, depresivní atmosféra tu je cítit od začátku do konce. ()
Vcelku náročný kousek, který jistě není pro každého. Pokud si však dokážete odpustit hledání sourodého příběhu a logiky, můžete si užít snový, mysteriózní hororový art. ()
Velmi depresivně natočený duchařský horror. Ale podle japonského zvyku je strašně dlouhý a to nám, odchovancům rychlé doby, nesvědčí. ()
Duchařina v defenzívě. ()
Japonci to vedia ako ktokoľvek iný. Od začiatku na mňa pôsobila nádherne bezútešná atmosféra, ktorá ma držala v napätí a úžase celý čas. Pochmúrna farebná tonalita, zašumený obraz, minimum ľudí. A aj tých zopár je prakticky stále znepokojnených. Veď majú byť prečo, však. Nepríjemne mrazivé scény s duchmi už boli „iba“ bonusom, rovnako ako krásny apokalyptický záver. Ďalší filmový klenot do zbierky. ()
Kairo je hodně zajímavý kousek. V postavách jsem měl sice guláš a táhlo se to jak smrad, ale u žádného filmu jsem snad nikdy neměl takový nepříjemný pocit ať už jsem seděl jakkoliv. Když máš nakoukaných všech těch moderních duchářských bubákovin, podívat se na film jako Kairo, který naopak nedělá z diváků debily a ví jak jim řádně zasvinit trenažéry, je kurva osvěžující. Osobně, ruku na varle, a koule na čelo, se určitě jedná o jeden z nej duchařovinek. Určitě snesitelnější než ty *bubu, ty zkurvysynu* pana Wáničky, u kterých se ti zkrutí fajgl jenom když ti vraví, že jsou podle *skutečně události*. ()
Reklama