Kairo

Těžko tohle hodnotit, jelikož horor je to založenej hodně na hutný atmosféře a na skvělých mrazivých duchařských scénách, který samy o sobě jsou perfektní, ale když se to rozvrství do těch dvou hodin, co film má, tak to už znatelně ztrácí na napínavý atmosféře a s blížícím se koncem se to ještě zhoršuje, navíc je to zbytečně složitě vyprávěný a člověk se pak spíš zajímá, co měla která scéna znamenat než aby se nechal pohltit a stejně sem během filmu příběh plně nepochopil, abych si, bez přečtení zdejšího obsahu, dokázal sám udělat obrázek o čem ten film vlastně přesně byl. Ale přesto je to zajímavá netradiční duchařina, která nabídne něco víc než všechny ty ostatní asijský a o to je větší škoda, že to neni dotáhnutý k dokonalosti. 3,5* (17.04.2009)

Je to dosť dobrý horor z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o skupinke študentov, ktorých priatelia sa začali správať príliš zvláštne, čo viedlo až k ich samovražde a postupne si uvedomujú, že za to môže niečo, čo je nad ich sily, prienik duchov do nášho sveta prostredníctvom elektroniky, čo postupne ničí celú ľudskú populáciu. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa z toho získať aj viac. Táto tématika je perfektná a ponúka mimoriadny potenciál, ale v rámci žánru mi to príde skôr len priemerne podané, film má väčšinu času pomerne pomalé tempo, čo ale to plne schaľujem, pomáha to k tiaživému pocitu z tejto témy, ale nanešťastie hlavne spočiatku sa nájde aj niekoľko slabších scén, ktoré ma moc nezaujali, film sa vylepší až časom a potom sa už na to dobre pozerá až do konca. Len ma mrzí, že tu necítiť ten prechod medzi pôvodným a zničeným svetom, film sa venuje prakticky len pár postavám a ani si to ako divák takmer nevšimnem a zrazu už je skoro všetko vyľudnené. Po hororovej stránke som nadmieru spokojný, toto nie je klasiky pojatý horor, v ktorom ide o prvom rade o jednotlivé scény alebo drsné momenty. Tu ide hlavne o vynikajúcu atmosféru, ktorá pôsobí až príliš tiaživo a depresívne, ani len náznak optimizmu sa tu nenájde, skôr len pocit nevyhnutného konca a samoty. Ale aj tak sa tu nájde aj niekoľko vydarených hororových scén, hlavne perfektne podané pomalé plíženie ducha v miestnosti, celá situácia po zavretí mladíka v továrni alebo zaujímavá scéna s lietadlom. Veľmi spokojný som aj so samotnými duchmi, ktorí pôsobia správne nepríjemne a to hlavne tým depresívnym prosením o pomoc. Herecké obsadenie je iba priemerné, z tohto filmu ani nemám pocit, že by tu šlo o postavy, všetky sú také nevýrazné, vrátane mojej obľúbenej Kumiko Aso, ale ani to moc neprekáža, tento film je hlavne o všadeprítomnej atmosfére. Réžia a technická stránka sú perfektné, kiež by bolo viac hororov takto pôsobivých. Škoda toho scenára, keby sa vylepšil, tak by sa kľudne mohlo jednať o jeden z najlepších hororov vôbec, tá atmosféra a depresívnosť je v rámci žánru asi na najvyššej možnej úrovni, ale aj takto som dosť spokojný. Ani americký remake nebol zlý, ale ten je až moc teenagersky orientovaný. Objektívna kvalita filmu- 80%, film sa páči mne na 76%. (06.08.2009)

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)

66%?? Dlouho nechápavě zírám na toto průměrné hodnocení. Až po chvíli mi to došlo. Film má americký remake. Čili ho shlédlo mnoho lidí, kteří by ho jinak neviděli/neznali, a toto je nejspíš jeden z těch filmů, který si ani nezaslouží, aby na něj koukal jen tak kdekdo. Ano - toto není horror (jak se tu mnohdy objevuje jako výtka). Není to horror v tom smyslu, že by nabízel děs jako atrakci, směsici strachu a "zábavy". Ale nenabízí ani onu čirou atmosférickou hrůzu, jako mnohé asijské horrory. Tento film totiž uvízl mezi světy, kde není dobro a zlo (a to ani v nějakých relativních, nejednoznačných podobách); nepřináší děs, ale směsici bázně, smutku a pocitu jakési zvláštní nevyhnutelnosti. Jediným monstrem, jediným absolutnem (lze-li to tak říci) je tu osamocenost. (21.11.2007)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)