Dobrý vojak Švejk

Nelze dosáhnout komplexnosti Haškova díla. Nepopírám, že se hercům dá zasmát, ale přece jen kniha nestavěla na opileckém "extempore" a na chápání Švejka v očích jeho nadřízených jako absolutního blba, jak je to tady po většinu filmu prezentováno. Stylizace do Ladových kreseb se povedla, Hrušínský jako Švejk dejme tomu, ale z podstatné myšlenky Haškova díla se čerpalo jen velmi povrchně a v komediálním duchu. O tom kniha rozhodně nebyla. 60% (27.12.2011)

"Tak nám zabili Ferdinanda!" Při vyslovení jména Švejk se mi vždy v hlavě vyzobrazí představa výborného Rudolfa Hrušínského, kterak stojí v pozoru a "poslušně hlásí". :) Film je to vynikající, s vynikajícími hereckými výkony, od již zmíněného Rudolfa Hrušínského, přes odporně slídilského Františka Filipovského, až po nepřekonatelného Miloše Kopeckého..a každý správný Čech by ho měl vidět. :) (27.01.2007)

Nejdokonalejší adaptace Haškových knih, kde se autoři snaží držet i původního ducha knihy. Švejk není žádný blb, ale prostě jen plní do puntíku příkazy. Na čemž se ukazuje, jak blbé ty vojenské příkazy jsou, a často protismyslné. A Hrušínského ztvárnění je tak kouzelné, že jako Švejka mám problém si od té doby představit kohokoliv jiného. (12.06.2012)

Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) (01.12.2007)

Tenhle film je opravdu jako kniha Jaroslava Haška (kterou jsem, přiznávám, celou nikdy nepřečetla, ale dílčích pasáží nám bylo nejen ve škole předhazováno víc než dost), a v tom bude u mě asi ten problém. Celý Švejkovský humor mi totiž vždycky připadal strašně povrchní, trapný, těžící zejména z tuposti, lstivosti a ožralosti. Jenže Švejk není tak nádherně tupý, jako třeba Homer Simpson. Většina vtipů mi opravdu nepřipadala moc vtipná a vše trochu zachraňuje jenom Rudolf Hrušínský a pak samozřejmě taky fantastický Miloš Kopecký jako Feldkurát Katz (v jeho přítomnosti jsem se i párkrát zasmála). (04.07.2004)