Anna the Proletarian
Réžia:
Karel SteklýScenár:
Karel SteklýKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan SeidelHrajú:
Marie Tomášová, Josef Bek, Jana Dítětová, Bořivoj Křístek, Bedřich Karen, Jarmila Májová, Libuše Pospíšilová, Oldřich Velen, Vítězslav Vejražka, Saša Lichý (viac)Obsahy(1)
Rok 1919. Mladá venkovská dívka Anna přichází do Prahy sloužit v bohaté rodině stavitele Rubeše. Seznámí se s Toníkem, slévačem v ČKD a aktivním členem sociální demokracie. On, jeho přátelé a kamarádka Máňa naučí Annu samostatnosti v jednání se zaměstnavatelem a poučí ji o třídním boji. Uplyne rok. V sociální demokracii dochází k hlubokému rozkolu. Levicové křídlo tíhne ke komunistickému ruskému vzoru. Pravé křídlo je ochotno ke kompromisům a podporuje buržoazní politiky. Tak se nechá vydíráním dohnat ke zradě poslanec Jandák. V době velkých politických bojů přijde Anna pro malichernou záminku o práci. Toník se jí zastane a zároveň ji požádá o ruku. Anna s ním pak žije v nouzové kolonce. Bohém Franta Sauer pro ni a Toníka sežene malý byt. Anna čeká dítě a její štěstí kazí pouze strach o manžela, který se aktivně účastní všech demonstrací. Pak však pochopí, kde je její místo, a v době generální stávky, vyhlášené levicovými dělníky, se postaví v průvodu vedle Toníka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (82)
V tomto filme bolo iba to, čo som od neho čakal. Nič menej a nič viac. Inak súhlasím s pjotr76. ()
aneb Jak mladý Josef Bek sbalil holku na internacionálu ()
Tohle fakt už nikdy více ()
Marii Tomasovou mam sice oblibenou, ...ale tohle je prilis "upovidany" film...na vic nez podprumer to bohuzel nevidim. sry. ()
Době poplatný politicky naprosto nekorektní škvár. To je Anna bordelářka, promiňtě proletářka. Čiší z togo taková rudota, až je mi z toho na zvracení. ()
Ideologie...ze strany filmu a ze strany všech komentářů jakbysmet. O co vám jde? Taková byla doba, psal se rok 1952 komentátoři, dokáže si někdo z nás, počítám, že tu nikdo z nás není starší ročník než 1970, představit, že ty lidi tomu tenkrát ještě doopravdy věřili, že věřili v socialismus a fakt tu ještě z první republiky, byla velká spousta chudejch lidí, který těch boháčů už měli dost? Dělal někdo z vás uklízečku u nějakejch pracháčů dneska? Jděte někam s tou vaší obrácenou ideologií a to nejsem levičák, jenom nemam rád hodnotit dobovej film, napadat ideologii a nevědět nic o tom jak to tenkrát bylo. Ten film svojí hodnotu má, když budete myslet a nebudete zaslepeně kádrovat. Např. podstatně větší hodnotu než Major Zeman, když jsme u těch ideologickejch kontroverzních děl. ()
16min 27 vteřina filmu : "SVATÝ OTEC POZORNĚ SLEDUJE VÝVOJ V ČESKOSLOVENSKU A MODLÍ SE ZA ODPADLÍKY, NEBOŤ VĚŘÍ, ŽE O CÍRKEVNÍM MAJETKU SE S VLÁDOU DOHODNE... " KURVA, CO MI TO JEN PŘIPOMÍNÁ, ŽE BY VČEREJŠÍ ZPRÁVY V TELEVIZI?! ()
Je to film poplatné své době. Ale když si odmyslím politickou agitku obsaženou v něm, tak vlastně nezbude vůbec nic. ()
Ivan Olbracht nám zanechal nejen Nikolu Šuhaje a Golet v údolí, ale také oslavné reportáže z SSSR a Annu Proletářku. Ideální látka pro novou, proletářskou kinematografii, a když se jí chopí pokrokový režisér Karel Steklý, dostanem pravé dílo své doby. Karel Steklý (nositel Státní ceny 1947, zasloužilý umělec 1967, nositel Řádu práce 1972, národní umělěec 1973, nositel Řádu Vítězného února 1975, nositel Řádu republiky 1978) si střihnul kromě režie i scénář a byla Státní cena v 1953. Filmové profily z 80.let snímek kvitují slovy ""..Osudy hrdinů-proletářských umělců Anny a Toníka-se odehrávají na pozadí událostí roku 1920, kdy se československá dělnická třída pokusila nastolit vládu lidu.Karel Steklý byl za tento film vyznamenán státní cenou 1. stupně a několika dalším pracovníkům byly udělěny čestné prémie." Stěžejní je samozřejmě závěrečné prozření Anny, zajímavé okamžiky se objevují samozřejmě i během filmu, kdz se ukáže proradná tvář sociální demokracie během bitvy o Lidový dům. Toník Josef Bek k soudruhům: "Ubráníme se a zvítězíme. A nejen Lidák, ale i tahle fabrika bude jednou naše. Soudruzi dělníci: Hurá. Ředitel (vtipkuje): Až se budete dělit, nezapomente taky na mě. Toník (jakoby laskavě, ale současně výhrůžně): Budte klidnej, pane řediteli, my vám nezůstanem nic dlužni. Soudruzi (smějí se)"..Tak asi tak. ()
Anna proletářka, neboli jeden z československých budovatelských „skvostů“, pln naděje a lásky. A teď vážně, jedná se o příběh vesnické dívky, která se zamiluje do prostého dělníka Toníka a nadšeně s ním jde žít do vagónu. Sama Anna má ve filmu málo prostoru a divák se tak většinu filmu diví proč se to nejmenuje Toník proletář. Ačkoli mám i já u některých budovatelských filmů chuť vyjít do ulic, tak v případě tohoto mám spíše dojem, že se ze všech těch sporů soudruhů o tom jak být soudruh, jak se říká po…pozvolna zblázním. A pak je tu závěr snímku kdy silná těhule proletářovic Anča vyběhne do ulic protestovat, musím uznat že nevím jak na tom byli v padesátých letech potraty, ale běžet se mlátit na demonstraci bych bez debat nazval přinejmenším krajně extrémní formou jak předčasně přerušit těhotenství. Dále je tam také nádherný záběr kdy se Anna a Toník mění v obraz, kdy diváka až bolí že se tento obraz nezbarvil do ruda, což mohl být moment který by celý film zachránil, ale bohužel červená nikde. ()
Je to jeden z těch filmů, které vznikly na objednávku tehdejšího režimu v 50. letech (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM, CIRKUS BUDE, BOTOSTROJ...) a je to vůbec jeden z těch nejhorších, ne-li vůbec ten nejhorší. Kromě toho, že je to strašná nuda a ještě horší výplach mozku! A to je natočen podle slavné knihy Ivana Olbrachta. Myslím si, že to bude stejná hrůza jako ten film. Slavnou se stala jisto jistě jen díky tomu, co je v ní napsáno a že se hodila tehdejším totalitním vůdcům. A neméně tomu bylo i u tohoto komunistického paskvilu, na který se muselo v 50. letech povinně do kina. A my již žijící v lepší době alespoň díky tomu vidíme a slyšíme, o co tehdejším proletářům šlo. To jednou větou prohlásí na večírku ten uhlazený starý pán v uniformě: "Nejslavnější službou vlasti je bránit s puškou v ruce evropskou civilizaci proti bolševismu." [1068. hodnocení, 65. komentář, 23%, 373. nejhorší film] ()
Filmově socialistickou slátaninu zachraňuje hlavní dvojce Josef Bek-Marie Tomášová, kteří se nevtěsnali do režimní ideologie a do filmu vnášejí alespoň trochu toho života. ()
Buržouzi opět dusí proletariát, místo proklamované socializace přišla koalice. Zbaběli sociální demokraté se místo diktatury proletariátu nechali zlákat parlamentní demokracií. Takhle to správní dělníci nemůžou nechat, je třeba se rázně přihlásit ke třetí internacionále a následovat stopy soudruha Lenina...Anna proletářka není vůbec špatným filmem. Zatímco u většiny filmů o komunismu se mi chce zvracet nebo se příšerně nudím, Anna je docela zábavná a kdyby nevyšla zrovna v temných letech, věřím že by měla vyšší hodnocení. První věcí je, že i když je tu jasné ideologické zkreslení, realitu nevykresluje méně věrně než většina jiných snímků první republiky odehrávajících se zase v kavárnách, hotelích a panstvích. Anna je docela kočka a hrozná příkoří pracujícímu lidu (továrník nechce dělat zakázku u které by nevydělal, domácí se chce vyspat bez rámusu ožralých zpívajících soudruhů, paní vyhazuje za ztracení svěřené věci, atd...) jsou v rámci uvěřitelnosti. No a do třetice film nás přeci jen trochu poučí. Jedná se o specifickou dobu o které příliš filmů není (a možná je to škoda). Ve filmu se nejen dozvíme něco o socialistických myšlenkách, ale i potkáme některé známe osobnosti a poslechneme si nějakou tu budovatelskou piseň. ()
Hviezda za to že som čítal knihu.(Je lepšia ako film). ()
Zfilmovaný román literárního autora Ivana Olbrachta je vlivem kruté stalinistické doby spíše terčem nenávisti, ale dá se říct, že z uměleckého hlediska neoprávněně, neboť se dějově nejedná o nic jiného, než touze obyčejných lidí po lepším životě, za který se rozhodli uspořádat revoluci. Za půl století se tak dělo opět a to pod názvem Sametová revoluce. Před bolševickou revolucí to bylo národní obrození. V tomto příběhu je vznesena nafrněnost a nenávist buržoazní společnosti k obyčejným lidem, kterým už ale došla trpělivost. A jak se dobově uvádí, tímto příběhem vstoupil do povědomí nový hrdina. Dělník, bojující za socialistické ideály. Ano. Za socialistické. Ne stalinistické, s čímž si to mnohý spojuje. Ivan Olbracht jako ukázku dělnického utrpení použil venkovskou dívku, která přijela do Prahy se živit jako služebná právě do buržoazní rodiny. A zle se jí vedlo. Ale ještě předtím se seznámila se slévačem, což byl právě onen dělnický symbol, který se za ní postavil. Ve své podstatě nic víc, nic míň. Dějově tu máme obě strany barikády a jak se vše politicky vyvíjí, až do vypuknutí oné revoluce. Příběh je samozřejmě fikce, ale poukazuje na obraz doby. Boj za lepší zítřky, ve které každý věřil. Proto je hlavní postava dělníka stále usměvavá. Jednou větou se tedy jedná o politický ideový snímek pojednávající o příčinách a důsledcích přes vývoj až po vyvrcholení. Závěrečná scéna už byl typický politický obraz spokojenosti v komunistické éře, který se používal hojně. Marie Tomášová, u které se jednalo o první filmovou roli, a již zkušený Josef Bek v hlavních rolích předvedli co měli a to pro daný účel stačilo. O politických dvacátých letech stranickýma očima samozřejmě postupně vzniklo snímků více, které však upadly v zapomnění. V povědomí zůstal jen ´Dvacátý devátý´ (1974). ()
V rámci rozšíření svých kulturních znalostí jsem se pustil do tohoto kdysi oslavovaného a bezmála povinného filmu, který je v dnešní době stejně zatracován jako byl ve své době vynášen do nebes. Těžko říct, komu dát za pravdu. Úvodní část se dá brát jako netradiční kritika sociálních poměrů období první republiky. Pokud se odprostím od neustále vnucované ideologie, jde v této části o nadprůměrné drama, které se dívá na nejopěvovanější etapu naší historie z jiného, snad pravdivějšího, pohledu. Herci své role zvládají, interiéry krásné a hudebnímu doprovodu taky nelze co vytknout. Bohužel, děj a vůbec celé to revoluční dusno, graduje a film poměrně svižným tempem překračuje hranici vkusu. Vše se točí jen a jen okolo dělníků a jejich potřeb, výrazy jako "nedá me se, sjezd, ruský vzor, strana" se objevují téměř v každé druhé větě, každá kladná postava je utlačovaný chudák, každá záporná je kněz, policista, podnikatel a měšťan nebo pravicový politik. To filmu na atraktivitě nepřidává a když se v závěrečné čtvrtině soudruzi, kteří přes hodinu a půl plácali o světě beze zbraní, vydají do ulic a melou se se strážníky hlava nehlava, jsou pozitivní dojmy již téměř zapomenuty. ()
Dvě hvězdičky za tu (z dnešního pohledu) dávku humoru a smíchu, který ve mně tenhle film vyvolal. Jedna hlášky za všechny: "Budeme do vás střílet!", "My do vás taky, paní!" :D "Soudružko Anno!" "Soudruhu Toníku!" :D ()
,,Koukejte mazat, smradi bolševický.“ Dvouhodinová komunistická agitka je pořádná výzva i pro mě, milovníka špatných filmů. V Anně chybí to legrační budovatelské nadšení, je to hrozně moc politické. Proto většina stopáže z oněch dvou hodin se tráví na schůzích, kde se plká politicky černobíle. Že jsou všechny postavy těžce typizované, to je naprosto jasné, s tím jsem počítal a nijak mě to nepřekvapilo. Co mě ale trochu zarazilo, byly milostné dialogy mezi Annou a Toníkem, které jsou plné Leninů, socialismu, Ruska, proletářů a buržoustů. Takhle jsem si zamilovanost dvou lidí teda nepředstavoval a je opravdu smutné se na to dívat. Vývoj postav je minimální, děj křečovitý a zdlouhavý, chování lidí hloupé a pitomé. Anna je prostě pořádná výzva a není snadné ji shlédnout, snad jen na několikrát. ()
Lehce nevýrazná Andula, hodně výrazný Toník "Beků". Schůzování a provolávání hesel. Zlí strážníci. Zrádci socani. Čas založit KSČ. ()