Rocky IV

Souboj Východu a Západu ve strhujícím podání. Lungren je skutečný démon a těžko se někdo této role mohl zhostit lépe. Samozřejmě nesmí tu chybět zobrazování ideologie, pomsta kamaráda a fakt, že poctivý trénink vydá za dvacet injekcí se steroidy. Rocky IV je nesmrtelná klasika a brilantní ukázka filmu let osmdesátých, kdy nám nevadil jednoduchý ba až prostý příběh. S odstupem let, můžeme s nostalgií vzpomínat a nechat se unášet onou strhující atmosférou a neskutečným feelingem, kterým tento film bez debat disponuje......"aby vyhrál, musel by mě zabít"... (24.12.2005)

Nejlepší Rockyho představení je lemováno naivní leč údernou propagandou kapitalismu, životní motivací, úžasným přírodním tréninkem a skladbou, která mi ještě dlouho po zhlédnutí vyhrávala v uších na začátku každého tréninku - http://www.youtube.com/watch?v=yL3lJfpenAc. (27.08.2011)

Parádní motivační filmek, v posilovně se po zhlédnutí hnedka lépe cvičí, protože když si projdu peklem, horším než ten nejhorší sen, tak na konci budu stát nejvejš.... "možná vyhrát nemůžu .... ale jedno přece jen můžu …. dělat všechno co on .... ale aby mě porazil, musel by mě zabít .... a aby mě zabil, musel by mít srdce se mě postavit .... a to aby udělal, musí mít vůli nechat se sám zabít .... nevím, jestli je na to připravenej" (25.06.2011)

Sly si u mě rezolutně řekl o několik vrcholů – tehdy, když oživil svou první legendu (Rocky, 1978), o šest let později, když oživil druhou (Rambo, 1982), o dalších šest let, když utáhnul příjemnou buddy movie (Tango & Cash, 1988), následně se rval coby chrabrý horolezec v roli šité na míru (Cliffhanger, 1993) i profesionální vrah v netriviálním thrilleru (Nájemní vrazi, 1995), od té doby však uběhlo mnoho vody. Úporně se snažil o další nádechy právě s dvojicí svých ikonických legend R+R. Když se ve čtvrtém pokračování rval v Moskvě nejen za kamaráda, byl to další triumf. Ano, ona bitva USA vs. SSSR je dost pokřivená, dialogy mnohdy úsměvné (šaškující Creed na tiskovce), řežba přepálená, protože z počtu Dolphových ran by se neoklepal nikdo, a celkově je to velmi naivní. Na druhou stranu zvolené skladby pohánějící tréninkové montáže jsou stejně jako ony cvičební metody a samotné zápasy úchvatné. Nefalšovaná srdcovka a nostalgická pohádka o americkém Davidovi a sovětském Goliášovi. (17.07.2019)

„Keď zomrel, tak zomrel.“ Pravudpovediac som prekvapený, aké je to protiamerické. Každý tvrdí, že je to americké až po strop, ale ja som videl film, v ktorom je americké publikum banda arogantných primitívov, ktorí neznesú nič, čo nie je americké. Naopak, smejú sa tomu, ponižujú to, vyvyšujú sa nad to, vôbec sa ani len nesnažia porozumieť tomu, ale chcú to tvrdo, brutálne a nekompromisne zadupať do zeme. Možno ak by sa všetci, v čele s Apollom, správali k Dragovi s úctou, dopadlo by to úplne inak. Štvorka je príjemne krátka (necelá hodina a pol, už aj s titulkami), miestami nenormálne zlá (robot!!!), väčšinou však úžasná, ale takým tým značne špecifickým spôsobom, ktorý sa dosť blbo charakterizuje. Stallone išiel ako režisér na doraz; v polovici 80. rokov si to mohol dovoliť, nakoľko sa pomaly blížil na svoje vrcholné obdobie a mohol si robiť čo sa mu zachcelo. Vďaka tomu natočil až komiksový film hýriaci akciou, dunivou hudbou, pesničkami, farbami a absurdne naolejovanými, bizarne vyšportovanými polonahými mužskými telami (miestami to vyzerá až ako paródia). Akurát mi trochu vadilo, že v štvorke sám seba poňal predsa len už až príliš ako veľkého ňoumu (klince verzus hríby, wtf?). Ja osobne každopádne uprednostňujem skôr umiernenejšie diely zo série (jednotka, pätka, šestka). Úplne šialená je 5-minútová šoférska pasáž, v ktorej Rocky megapateticky drmolí monológ na tému „to nie je len tak, odísť z domov, to nie je len tak, dávať len to dobré“ a toto zopakuje snáď trikrát po sebe, no proste čosi neskutočné a mal som čo robiť, aby som sa nesmial. Napriek tomu, že Slyovi tieto životné múdrosti vždy dosť išli a je na nich kus pravdy, len to prevedenie je v tomto prípade ozaj príšerné. Burt Young je úplne mimo, ale pri jeho váľaní v snehu som to odovzdane vzdal a užil som si ho. Absurdne musel vyzerať aj scenár, ktorý si myslím, že bol mimoriadne jednoduchý aj na 80. roky (úvodný mač, zachmúrené filozofovanie, šialený sovietsky tréning, finále). Neopísateľne naivné, ale zároveň mega. A za to mega musím dať 4*. Vlastne sa vôbec nečudujem, že to bolo nominované na 9 Zlatých malín, ale skrátka svojím spôsobom (opakujem, svojím spôsobom) to JE geniálne. (05.12.2004)