Rocky II

Rocky II má pevnější scénář, který se už tolik neodráží od improvizace, lepší audiovizuál, fantastickej finální zápas a daleko větší výzvy pro Rockyho a jeho ženu. Vesměs je to prostě první díl s více svalama. Epilog působí působivě jako poprvé vzhledem k okolnostem druhého dílu. Herci jsou naprosto fantastický, špičková hudba a hlavně mě překvapilo, že film není nadopovaný hromadou klišé, ale většina vztahů (zejména novomanželů) působí dospěle. Je to emocionální kovadlina a to jak Rocky běží s děckama patří též mezi ty nejvíce ikonický záběry, které jsem kdy viděl. Jak se všichni sjednotí v jednu harmonii jako vítězové.... celé je to dospělejší a má to i větší tah na branku. (30.06.2021)

Po prvním zhlédnutí Rockyho 2 jsem teprve plně začala rozpoznávat a chápat jeho kultovní status. Akcí i hláškami nabušené pokračování. Namakaný Sylvester Stallone coby charakterní "Italský hřebec" se svou typickou sebekritikou a "Rockyovským" humorem (scéna při natáčení reklamy a předčítání textu mě odrovnala:) A samozřejmě tradiční Rockyho trénink za doprovodu slavné melodie Billa Contiho. Carla Weatherse jsem vždy měla zapamatovaného jako Dillona z Predátora. Nyní v něm už však budu vidět také drsného šampiona Apollo Creeda. "Rocky, máte poškozený mozek?" - "Já ho nevidím", "Můžete mi nejdřív spravit oko?" - "Jak se cítíte?" - "Nikdy jsem se necítil tak dobře." (22.11.2010)

Pokračování veleúspěšné jedničky se jako většina druhých dílů potýkala s nedostatkem nápadů. Snaha o vyrovnání se Rockyho I se ale i tak celkem povedla a nemůžu než hodnotit film velmi kladně. Sylvester Stallone se i v tomto díle předvedl jako nesmírný vtipálek se smyslem pro humor. Ač vystupuje jako jednoduchý, obyčejný boxer, jeho talent mu vše vynahradí v ringu a člověk se dokáže vžít do jeho situace. Při poslední scéně, souboji se šampiónem Apollónem, jsem se do jeho postavení opravdu vcítila a přála si, aby vyhrál. A tohoto vtáhnutí do děje si u filmů velmi cením, proto na mne Rocky II silně zapůsobil. (12.11.2007)

Když děláte dvakrát stejnou věc, nemusí se vám povést stejná věc. V jedničce fungovalo všechno, od základních lidských emocí až po motivační boxerskou formuli s odzbrojujícím zakončením, ve dvojce už baštíme víceméně pouze nostalgii, hlavní postavy, které se snaží být ještě sympatičtější, a závěrečný fight, kterému Sly dodal opravdu kvalitní náboj. Pořád se jedná o žánrovou klasiku, ale nebýt jedničky, těžko by italský hřebec posbíral tolik věrných fanoušků, ať už z řad obyčejných diváků či filmové kritiky... (19.02.2016)

Menej psychológie, viacej povrchných emócií. Sylvester Stallone stavia na pevných základoch, ktoré položil v jednotke, a prechádza do šablóny čistokrvnej žánrovky. Silnejšie tlačenie na pílu v emóciách Rockyho milostného vzťahu, silnejšie tlačenie na pílu v rivalskom vzťahu k protivníkovi v ringu. Boxerské finále efektnejšie nakrútené i emocionálnejšie než v jedničke (ktorá si ale na ňom toľko nezakladala). Solídny sequel so zachovaným dotykom autora. Ale tak silnú stopu ako originál nezanechá. (20.11.2009)