Všetko, všade, naraz

Rick a Morty: Film. Pravděpodobně nejnápaditější a nejujetější film roku i film roku sám o sobě, který - jak už to tak s asijskými kung-fu sci-fárnami o paralelních světech a smyslu života bývá - nesedne každému. I mě to místy trochu ubíjelo a bez některých dětinskostí (svět párkových prstů) bych se obešel, ale celkově mi ta erupce kreativity se srdíčkem, která pobaví, dá podněty k přemýšlení a fantazírování i dojme, sedla a (znovu)zažehla ve mě touhu vytvořit něco podobného. Se základní srozumitelností tu není problém, určitá zahlcenost diváka je zjevně cílem, jen toho vysvětlování je fakt hodně a místy to tak ztrácí drajv. Celá ta komplexní trojgenerační rodinná krize (manželská+rodič vs dítě+rodič vs prarodič) byla dobře načrtnutá, normálně moc nemusím filmy o matkách štěkajících se s dcerami, ale když se to povýší na fatální boj dobra a zla napříč paralelními světy, může to být i zábava. Velkou pochvalu si zaslouží i akční scény, které se od jackiechanovsky zábavných bitek postupně posunou do originálních bizarních rozměrů ("be kind kung fu", souboj napříč paralelními životy, ze kterých si hrdinka tahá skills). A hodně tomu dávají i herci v čele s Michelle Yeoh - sice zamrzí, že jejího manžela nehraje Jackie Chan (který by do ni krásně seděl a který měl původně hrát hlavní roli), ale jeho náhradník je výborný. Celkově je to suverénně natočené a má to zajímavý feeling komorního a skromného, přitom ale epického filmu. Už se těším na brzké druhé zhlédnutí, při kterém vychytám, co mi poprvé uniklo. (22.05.2022)

Začína to ako rodinná dráma, pokračuje matrixovskou akciou a zamixuje sa to so sci-fi a komédiou. Má to množstvo originálnych nápadov, ktoré však z môjho pohľadu ako celok úplne nedržia a k záveru to už trochu škrípe. Je to také pomotané a šialené, že sa vôbec nečudujem plným hodnoteniam, ale ani tým, ktorí dali pod tri hviezdy. U mňa skôr prevažujú pozitívne dojmy z kreatívneho spracovania, ktoré dávajú do úzadia viacero pomerne nezáživných momentov. Slabšie štyri. (28.12.2022)

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

Myslel jsem, že taková nezřízená erupce kreativity je možná jen v animaci a jsem strašně rád, že mě Danielové ukázali v jakém jsem žil omylu. Na druhou stranu doposud nikdo k filmovému médiu nepřistoupil s takovou hyperaktivní hravostí jako oni. Jejich meta meta dílo je sice esenciálně kinematografické (v příběhu, který vypráví, vyprávěcích postupech i referencích), ale současně v sobě zosobňuje internet ve fázi Web3, se vší jeho fascinující krásou, průkopnickým potenciálem, nelineární hypertextovostí i děsivou nepojmutelností dalece přesahující možnosti vnímání jednoho člověka. Ostatně kreativní přístup nesourodého a přitom nevídaně symbiotického tvůrčího dua Danielů sám naplňuje principy decentralizace a blockchainové provázanosti. "Všechno, všude, najednou" pokračuje v cestě vytyčené na poli celovečerních filmů animáky "Spider-Man: Paralelní světy" a "Rodina na baterky", ale jejich kondenzaci online lidové kreativity, a to jak té audiovizuální a grafické i narativní, ale bere dech a válcuje smysly právě jejich adaptováním do realizačně mnohem náročnějšího formátu hraného filmu. Možná pak ani není náhodou, že i tady se nakonec vše točí kolem rodiny, byť zcela odlišným a skvěle nápaditým stylem co se týče rodinné dynamiky ve vztahu k tradičním rolím záporáků a hrdinů, kteří musí projít vývojem, aby zlo přemohli. A krom toho "Všechno, všude, najednou" dává Michelle Yeoh její životní roli, ve které zúročuje všechny své předchozí životní role na filmovém plátně i mimo něj. ____ PS: Hodně bývá ve vztahu s "Všechno, všude, najednou" připomínán "Rick a Morty", co ovšem není adekvátní srovnání, protože film s populárním seriálem nesdílí jeho jízlivost a cynismus. Mnohem adekvátnější paralelu představuje geniální seriál "Gumballův úžasný svět", s nímž film sdílí nejen erupce kreativity a hravou nápaditost, ale také šíři své emocionální palety a vše zastřešující vřelost a srdečnost. (15.07.2022)

Všechno, všude, najednou, MOC. Divák se nejprve kochá a těší ho všelijaké postupy, situace a nápady, ovšem každá hra jednou končí. A tady toho bylo opravdu přehršel, takže divák se místy ztrácí, místy sleduje hodinky, místy je mu už všechno docela jedno. Bizarní, ujeté, přestřelené a občas (bohužel) i mučivé. Jednou jsme svědky solidní kung-fu řežby, následuje komorní rodinné drama, jindy si užíváme černohumornou chvilku, aby ji vystřídala bitka s análními kolíky, obřími vibrátory nebo aby odněkud vyskočil vařící mýval. Přitom to celé začne návštěvou postaršího manželského páru finančního úřadu, aby alternativní verze JEHO představila JÍ spoustu paralelních světů, kdy otrávená úřednice Jamie Lee Curtis nakonec nebude tím největším problémem. Michelle Yeoh už v Tygru a drakovi předvedla kromě elegance v soubojích svůj poměrně široký herecký záběr, životní role ovšem přišla až nyní. (09.01.2023)