C'mon C'mon

Millsovi 20th Century Women mám velmi rád a považuji je za svůj oblíbený feministický film. Tušil jsem však, že C'mon C'mon mě zdaleka tolik bavit nebude. To se i vyplnilo. Technické zpracování nemá takový drive, takové množství stimulů, což ubírá na zábavnosti, kterou divák může pociťovat a obsahově to rozjímání nad vztahem strýce a malého synovce není natolik komplexní (úroveň Bergmanových Scenes from a Marriage), aby mi bylo umožněno se do (příběhu) vztahu postav a jejich podobností a trápení ponořit tak hluboko, že mi statičtější a klidnější režie nebude připadat nedostatečná. Myslím však, že spousta rodičů nebo holek bude tímto filmem uspokojena, protože je tam takové to navozování strastí a radostí života. Umíněné neklidné děcko se naštve a uteče z dohledu, ale to je v pořádku. Je v pořádku nebýt okay. Je v pořádku být naštvanej nebo smutnej. To všechno patří k životu a ten je třeba hlavně prožít se vším, co k němu patří. Často taková moudra čtu na storýčkách holek. Ke mně to nepromlouvá. Nerozporuji, že by zlost či smutek nepatřily k životu... Jen mi tyhle prohlášení přijdou kýčovitá a banální - nikterak mě intelektuálně nestimulují. Možná se s těmi postoji ani dost neztotožňuji. Každopádně jsem se docela nudil a během sledování toužil raději dělat něco jiného. (16.05.2022)

Obecně moc nevěřím těm větám, které se dávají na filmové plakáty - a v případě plakátu ke C'mon C'mon a větě ,,vřelé filmové objetí'' jsem byla velmi skeptická. Ale musím říct, že vřelé filmové objetí na tento film padne naprosto dokonale. Možná to bylo tím, že tento film jsem viděla v době, kdy jsem přesně něco takového klidného a jemného a citlivého potřebovala, možná to bylo tím, že prostě mám ráda herectví Joaquina Phoenixe, možná všechno dohromady. Každopádně vím, že tento film mě okouzlil, zahřál u srdce a z kina jsem odcházela s pocitem naprostého klidu. Doporučuju. (23.01.2022)

Jestli existuje něco, co mě nikdy nepřestane fascinovat, je to ten magickej půvab moderních černobílých filmů. Režisér Mike Mills ve snímku 'C'mon c'mon' tenhle estetický element mistrovsky využívá, a jeho formálním jazykem vypráví o vztahu mezi synovcem Jessem (Woody Norman) a jeho strýcem, žurnalistou Johnnym (Joaquin Phoenix), a jejich cestě napříč New Yorkem a New Orleans, na kterou oba nikdy nezapomenou. Mills snímek koncipoval jako hořkosladkou filmovou esej o humanismu, tudíž příběh často prokládá lyrickými scénami z minulosti protagonistů, anebo neskutečně působivými reportážními intermezzy s rozhovory přistěhovalců, kterých se Johnny ptá na zdánlivě banální otázky, ale dostává od nich nesmírně hloubavé odpovědi, jež dávají divákům naději v lepší zítřky...... Co dodat? Čím víc je Joaquin Phoenix starší, tím víc je talentovanějším hercem. Ten chlap je prostě neocenitelnej poklad. (28.12.2021)

Ten pocit, když si uvědomíte, že až doposud jste v kině viděli jen samé akčňáky bez výrazné myšlenky, a že najednou sedíte v sále, před vámi hraje toto, a vy si ucvědomíte, že toto je skutečný film. Já to zažil ve třinácti letech (a většina mých vrstevníků to nejspíš nezažije).  Takhle si sedím v kině, koukám na přiblblé reklamy, když v tom sál potemní a ozve se hlas Joaquina Phoenixe. A pak ta hudba! Film má v sobě neuvěřitelnou emotivní sílu, která vzniká úspěšným mixem herců, hudby, kamery a klidného a milého příběhu, který je sám o sobě velice chytrý a emotivní. Budete brečet? Ano! I když... jak tam je takový skoro až podivný střih, kde se střídají scény plny smíchu se scénami, u kterých byste brečeli. Ale jak máte z minulé scény ten úsměv na tváři, tak mi brečet nějak nešlo.  Postavy filmů jsou skvěle propracované... jak napsané, tak zahrané. Ani jsem netušil, že i takhle malé dítě věku devět let dokáže hrát takhle přirozeně.     Já tomu zkrátka nemám skoro co vytknout.  9/10        Je dobře, že se stále točí takovéto filmy. Má to myšlenku, příběh, herce... důkaz, že i kvalitní filmy v sobě nemusí mít ani kapičku krve. A za to jsem velice rád.      VIDEORECENZE (25.01.2022)

C'mon C'mon nevypráví příběh, který bychom neviděli už dříve v jiném filmu, nicméně díky chytrému scénáři a hlavně díky uvěřitelným hereckým výkonům si mě tento na první pohled nenápadný film získal. Černobílý obraz jako by byl v rozporu s tím, že život rozhodně není černobílý, nýbrž komplikovaný a vrstevnatý - plný barev, těch veselých, ale i těch smutných. Konstelaci "dospělý-dítě", kde je (rutinní) život onoho dospělého najednou narušen dítětem, s nímž to není úplně vždy jednoduché, jsme tu sice už měli, avšak tento námět je ozvláštněn rozhovory s dětmi a jejich názory na budoucnost, které sice místy působí moc dospěle, přesto však uvěřitelně a upřímně. Na jedné straně všední téma, které je však na straně druhé podáno nevšedním způsobem. (08.02.2022)