Liga spravedlnosti Zacka Snydera

Mňa to nadchlo. Celkom chápem aj negatívne reakcie, ale mne to proste sadlo vo všetkých smeroch. Epické ako krava, atmosférické a vyvážené, herci v správnych polohách, z hrdinských nástupov som mal zimomriavky a pri scénach, čo hrali na emócie, som mal dokonca slzu v oku. Omnoho lepšie nielen ako Whedonova verzia, ale aj ako MoS a BvS. (18.03.2021)

Hm, hm, to bylo ale v roce 2017 hysterické plivání oligofrenních dyslektiků na Džoše, jak jim ten hajzl dokurvil jejich oblíbené žužuomalovánky, plné létajících buzen, do přitroublé dvouhodinové čalamády pro debily, když tenkrát chudák Zek smutnil. Zek se však otřepal, nenechal svůj opus vláčet bahnem a za čtyři roky si to přihasil s jakože rehabilitační Ligou vypatlanců – Snyder’s put. A to je, kurva, nenadálý totální mástrpiss!!! Oligofrenní dyslektici totiž zřejmě mezitím dospěli v renesanční osobnosti a erudované kritiky, tudíž pro samé superlaxativy není náhle kam plivnout. A nedivím se! Zekova némlich ta samá, stejně přiblblá, ovšem nyní již čtyřhodinová čalamáda pro debily, dovatěná do rektohostilní délky výhradně úmornými záběry na strnulé obličejové obrny prkenně čumícího Spájdrgeje a ještě více ochrnutého Batfleka a pár úplně stejně hnusnými digianimáky z můvimejkru, je úplně jiná Liga! Tedy v případě, že vám během těch uplynulých čtyř let radikálně změnili výhled z klecového lůžka v Ústavu pro léčbu kognitivních poruch. Já tedy jednu oproti původnímu mentálmoulinexu nasraně uberu, protože jsem měl po skončení úplně stejnou chuť ožužlávat leporela a srkat jogurt nosem, jen u toho má prdel navíc poznala středověk. P.S. Jsem tu jediný, kdo tak bezmezně obdivuje onu bezbřehou kreaturivitu a variadebilitu všech těch patlalů a scénatristů omalovánek pro slabikovače bublin, zejména v konkurenčním boji Mrvelu a Dyslektického Cigána o přízeň dětí s rozštěpy? Jen se hluboce zamyslete míchou! Zlého kosmického anihilátora Tetanuse nahradili zlým kosmickým anihilátorem Muflonusem, ničivé dementkamínky vyměnili za ničivé retardkrychle, svištivě létající bukvoidi si povyměňovali zařezávající se pastelové elasťáky a sem tam i pohlaví, a voilà, tedy vlastně vola, máme tu úplně nové a neotřelé dobrodružství! Akorát tentokrát ten Muflonus nevybil jedinou buznu, takže můžete na rozdíl od Assvendžrů napjatě ohryzávat pastelky, jakéže to origifobní vyfikundace se zlým kosmickým anihilátorem, ničivým čímkoliv a neproškrtanou sestavou patetických rektospektorů na vás čekají příště. (18.03.2021)

Zack Snyder je mistrem v podávání placeba. Problémy původní Ligy spravedlnosti ani zdaleka nevyřešil, jen je rozmělnil a poschovával v dvojnásobné délce. Charaktery některých postav z toho sice možná vyšly „živější“, ale stále se úmorně dlouhou dobu díváme na prakticky nezničitelné (a tím pádem nezajímavé) hrdiny, jejichž schopnosti postrádají jakoukoliv konzistenci a řídí se jen tím, jak se to scenáristovi zrovna hodí do krámu. A k tomu generický záporák z generické galaxie generických záporáků, který posté přišel ovládnout/zničit svět, protože prostě proto! A při scénách plných zpomalovaček, ubulených hudebních vložek a nekonečného teasování na pokračování a spin-offy, které nikdy nevzniknou, jsem si akorát říkal, zda jsem se svým časem neměl naložit líp a pustit si místo toho 2 až 3 kratší, přesto obsahově plnější filmy. (28.03.2021)

Vyjma fest přeplácané kapitoly, kde se útočí na Steppenwolfovo sídlo, je tohle první Snyderův film, kde jsem tak nějak ochoten akceptovat digitální bordel. Úplně se nabízí típnout jednotlivé záběry do screenshotů a k postavám přidat bubliny s textem. Je to prostě oživlý komiks, jak od nakladatelství Crew, či BB Artu. Díky aspoň za tenhle pocit, ale že bych skákal nadšením, to se říct nedá. Co totiž funguje na papíře, nefunguje ve filmu, ty 4 hodiny vjemového inferna a čtyři prdele zpomalovaček člověka až unaví, takže je vděčný za každou subtilní scénu, kde si jen tak povídají dvě postavy a těch tu je teda pomálu. Bez patetického epilogu bych se klidně obešel a trapného Letova Jokera nebrat. (20.03.2021)

Minulou středu jsem poslouchala asi pět hodin v kuse osmiminutovou techno skladbu pořád dokola a byl to věru více stimulující a produktivní večer než donutit se vydržet tento film až do konce a nezačít místo toho náhodně googlovat odpovědi na všechny věci, co mě kdy v životě zajímaly, například kteří z mých oblíbených německých herců se narodili ve východním a kteří v západním bloku a nebo jestli jde někde sledovat Místo činu v originále. (Fun fact: Daniel Brühl se narodil ve Španělsku.) P. S.: "Perhaps next time we will watch this man climb stairs for 10 hours." (21.03.2021)