Meky

Hm, pár týdnů po smrti Mekyho a moc ve mně dokument žádné silnější dojmy nevydoloval. Miro si povídá o všem možném, ostatní hudebníci zase o něm. Emotivnější chvilka přijde při nehodě Mariky, ale tím jejich společné osudy skončí a víc se nedozvíme. tedy jediný moment, kdy jsem začal být zvědavý a nebyl dál rozvinut. Nějaké zajímavé informace o samotném Mekym se divák dozví, ale asi by mi stačilo si přečíst stránku na wikipedii. nakonec tak nejpříjemnější byly titulky, kdy zazněla celá Atlantýda. (24.11.2021)

Mekyho Žbirku mám hrozně rád. Vedle Karla Gotta jej považuji za velmi skromného člověka se smyslem pro humor. Pohodáře bez skandálů a navíc s celou řadou notoricky známých hitů. Těch taky ve filmu celá řada zazní. Vidíme množství archivních materiálů a vzpomínek. Pravdou je, že osobností v dokumentu mohlo být více, které by zavzpomínali, než jen členové jeho bývalých kapel. Stejně i například nehoda Mariky Gombitové či tragický osdu jeho bratra jsou události, kterých se filmaři mohli dotknout víc. (07.01.2021)

Není to úplně můj šálek té, ale respektuji muzikanty, co do hudby přinášejí osobitost a odkaz. V tomto případě i pokoru a slušnost, čiže věci, co se už moc nenosí a jsou občas považovány spíše za slabost.. Šafránek přišel s portrétem, co odráží lidskost svého středobodu a který může být ve správný (či chcete-li špatný) čas i dostatečně emotivní. Tu hladinu nekritického klidu možná lehce rozčísnou pohledy depešně módního Lučeniče, ale jinak nic nebrání divákovi v aktivaci selektivní nostalgie a návratu do zeme pradávných sĺnk, co na mapách dávno niet.. (15.11.2021)

Výborný hudební dokument evropského střihu, natočenej moderním stylem. Mám vlastně jen jednu výtku- režisér očividně cílil na svoje oblíbené osmdesátky a tím pádem i na "osmdesátkovýho, elektronikou ovlivněného Mekyho" (a já ho radši v tom beatlovském kabátku), tudíž období Žbirky let devadesátých (kdy sice přestal koncertovat, ale pořád točil desky, odstřihl se od Laca Lučeniče a rozjel svojí novou etapu) i prvních let nového století jen tak letem světem proletí. Jinak ale zajímavý dokument, který Mekyho ukáže v několika podobách (leckdy i nečekaných), sice spíš pocitovka než informacemi nabitý film, ale to je venkoncem jedno. Ty se dají dohledat jinde. (09.11.2020)

Na Žbirkovi jsem nikdy neujížděla, ale pamatuju, že v době mé první velké lásky hráli v rádiu pořád dokola Biely kvet. Dokument pokládám za vydařený, jeho historické pasáže vypovídají mnohé o tehdejších poměrech. Víc než distinguovaný hlavní protagonista se mi líbil rovný a věcný Laco Lučenič. Hlavně jeho hláška, že Lehotský je jednotkou egoismu. (12.01.2021)