Vítr v kapse

Film si tak blbý hodnocení nezaslouží. Jasně Vaculík s Tofim nikdy neuslyší "a cenu akademie za nejlepší herecký výkon získává..", ale tady to nebylo až tak podstatný, film zachycuje poměrně vydařeně tehdejší realitu, hlavně scény z frabriky a různé nárážky "co budeme dělat ? Přeměříme to ještě jednou" nebo vyhlašování pracovní soboty" to bylo fakt dobrý. Povolávák, holky, dospívání, kdo tu dobu zažil ví svý. Nečekaně trefný. (27.04.2013)

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)

Kdyby se z filmu vypreparovala ta příšerná hudba Michala Davida, která dnes jako tehdy je a byla neskutečný škvár, Soukupův film by vlastně nebyl až tak strašný - mainstreamový generační snímek dospívajících v šedi a bezčasí 80. let. Ta doba je tam jakž takž zakonzervovaná. Ostatní filmy ústřední dvojice už jsou naplno umělohmotné... (01.12.2013)

Prostředí, kde se film odehrává, je příšerně depresivní, ať už poměry ve fabrice, na ulicích, i v rodinách. Starší generace už jsou napevno zakořeněné v zahnívajícím systému, ale ani tihle mladí to nevytrhnou, na rebélii nemají odvahu, a vlastně ani pomyšlení. Samozřejmě by rádi z toho marasmu vypadli, Vaculík sní o plachetnicích, Tofi by rád do Paříže, ale ve finále jde prvnímu jen o to dostat se Anderlové pod sukně, a druhému o modrou knížku. Oba se nakonec z malých úspěchů moc dlouho radovat nebudou. Soukupovi se možná mimoděk opět daří slušná antireklama na bývalý režim, a to pouhým zobrazováním tehdejších reálií. Hvězdu strhávám, protože kulisy ze z Plzně 80.let pro mě nejsou tak zajímavé, jako pražské pasáže, a hlavně pak kvůli opravdu hroznému Davidovu songu, který tu zní nonstop i na těch skutečně nevhodných místech. (02.01.2023)

„Přivezli mančestr.“ Vyšli zo školy, majú veľké plány... ale skončili vo fabrike na poobednej. Tvrdia, že dočasne. Ale to tvrdili aj ich otcovia. Oni dvaja budú ale iní. Alebo nebudú? Výborné dialógy a rozkošné vtipy/postavy spôsobili, že som sa uchechtával každých päť minút („Někdy jindy.“ – „Jak jindy, kdy jindy?“ – „No proste jindy no.“). Plus ma zaskočil zvrat ku koncu, ako vystrihnutý zo života. "Jak to děláš s holkama?" - "Normálně, ne?" (30.07.2010)