Réžia:
Jaroslav SoukupKamera:
Richard ValentaHrajú:
Lukáš Vaculík, Tatiana Kulíšková, Vladimír Dlouhý, Marek Vašut, Ondřej Vetchý, Vítězslav Jandák, Čestmír Řanda ml., Míla Myslíková, Světlana Nálepková (viac)Obsahy(1)
Devätnásťročný Pavel Kříž trávi svoj všetok voľný čas v pražských pasážach, bistrách a na diskotékach s partiou zlodeja Robyho. Pavel síce úspešne zmaturoval, ale pracuje ako čistič okien. Veľkú časť jeho príjmov tak tvorí zisk z podvodov a krádeží Robyho party, ktorej podáva zaručené tipy na byty boháčov. Nie je teda priveľmi nadšený, keď mu vedúci pridelí mladú brigádničku Janu Hálkovú. Napriek tomu, že sa dievčina netají nechuťou k Pavlovmu spôsobu života, vznikne medzi nimi krehké citové puto. To však nemôže vydržať v prostredí, v akom sa Pavel pohybuje. Mladík sa dostáva do stále väčších problémov - časť Robyho komplicov chytí polícia a on nemôže zohnať peniaze na vrátenie dlhu. Situácia sa vyhrotí v okamihu, keď partia zlodejov unesie Janu. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (182)
Jaroslav Soukup je komerčný režisér. Jeho filmy pre mládež, boli veľmi populárne, lebo boli iné ako sa vtedy točili. Ukázali aj niečo, čo bolo tak trochu tabu. Mladé hvizdy ( Vašut, Vaculík, Vetchý ) už tu ukázali, že sú dobrí. Film o vykrádaní bytov v Prahe. Vo filme je hudba, ktorá sa hrala. Je to plánovite spravené, pre vtedajšiu mladú generáciu. Ja tento film hodnotím 75%. ()
Láska z pasáže je taková kriminální romantika z období osmdesátých let minulého století. Na tehdejší dobu je minimálně ovlivněná režimem a poměrně věrně zobrazuje i tehdejší realitu. Ano, je to film a je upraven a dramatizován na patřičných místech. Je ale fajn, že rozhodně nejde o žádnou propagandu a idealizaci komunistické společnosti. Naopak se tvůrcům podařilo vytvořit depresivní atmosféru, ze které moc není úniku. Napínavý příběh z prostředí malých podvodníků a zlodějů mě napnout dokázal. K tomu přispělo také skvělé obsazení začínajících dobrých herců (Vaculík, Vašut, Vetchý, Dlouhý, …). Svého času jsem Lásku z pasáže viděl vícekrát a fungovala i na několikáté setkání. Rád dávám zasloužené tři hvězdy. ()
Normálně by to bylo za dvě, ale ten hit "Nesnáším loučení..." je nejlepší věc, kterou kdy Michal David udělal, takže za tři... ()
Nic úchvatnýho, ale nemám s tím filmem problém..jako některý zdejší antikomunistický histerici...zdravíčko hoši:-) ()
Lukáš Vaculík v jednom z dalších "veksláckých" filmů, které ho vlastně udělaly. Láska z pasáže ukazuje další odvrácenou stranu socialismu a celkovou lopotu v dobách, kdy si nikdo ani neuměl představit, že by na nás Velký bratr neodhlížel. ()
Vynikající film. Mám ho děsně rád a písničky Michala taky. Prostě ***** ()
Na Soukupa nadprůměrné dílko, dá se. Mě osobně se hodně líbila Tatiana Kulíšková. ()
Pokaždé na konci musím zatlačit slzičku, jak Luki umírá:-) Je to příjemné retro - ohoz, hlášky a styl uvažování. Téma na tu dobu poměrně palčivé, ne pod myšlenkou "poctivého nepálí". Příště se klidně na to podívám znovu a ocením herecké výkony jako bezprostřední a civilní. ()
Nostalgie... ()
Divné, až po konci mi došlo, že nejde o pokračovanie filmu Vítr v kapse. Ale nevadí mi tá podobnosť, tiež ma neštve, že David preradil na trojku a neoplakávam neprítomnosť parťáka Tofiho. Vaculík to tam so svojou reznutou papuľou a stierkou na okná zvláda sám. A že sa budú na konci (zase) zapaľovať sviečky za zosnulých, to beriem ako plus. O stupeň lepšie ako "predchodca". ()
Na komunistický osmdesátý léta hodně akční film o vykradačích bytech s Vaculíkem v hlavní roli. ()
6/10 - Můj nejoblíbenější film z trojice Láska z pasáže - Vítr v kapse - Kamarád do deště s nezapomenutelnými hity Zabitej čas, Můj slogan a Největší z nálezů a ztrát /což bylo také to lepší z produkce M. Davida a Kroků F. Janečka, ač můžete namítat, že takto to ani napsat nelze.../. ()
Zprznění těchto filmů inkubátorem kreatur Františka Janečka je komplexní dovršení bizarnosti socialistického filmu pro mládež. ()
Ve své době byl tento film hitem. Měl úspěch v zahraničí a to i v tak vzdálené zemi, jako je Japonsko. Vítr v kapse, Láska z pasáže, Kamarád do deště, byla série slušně natočených filmů osmdesátých let s L. Vaculíkem bez toho stranického klišé, které v té době filmy většinou obsahovaly. ()
Když mi bylo 15, byl jsem z toho odvázanej, po letech vzpomínky vybledly a film začal na mé tváři vyvolávat nechtěný smích.Přesto musím konstatovat, že v tvorbě J.Soukupa jde o nadprůměr. ()
Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. ()
Mikinou Lonsdale u nás předběhli dobu o dvacet let, ale Vašuk co má přes celý záda SURF TRAINER u mě o koňskou délku vyhrál. Vaculík bez Sagiče je asi jako Šimek bez Grossmana nebo Voskovec bez Wericha. ()
Zajímavá atmosféra 80. let, jako drama film nefungoval. ()
Hustolesácké postrachy pražských paneláku a pasáží Vaculík, Dlouhý, Schuller, Vašut nebo Vetchý si jedou diskopříběhovou gangsta kruťárnu ale Jarda „Polda“ Soukup. Zatím co na druhé straně stolu za tónu céčkaře Davida, Táňa Kulíšková usrkavá kolu a háže zamilované pohledy. Něco asi jako, když už se cítíte být moc cool na Pány kluky (r.1975), ale ještě vám nezačali rašit fousy na Bony a klid (r.1987). Na druhou stranu, když to vezmu kolem a kolem, tato čorkařská lovestory patří určitě k tomu povedenějšímu z režijní filmografie Jaroslava Soukupa a jak už jsem napsal u Větru v kapse (r. 1982): „svým způsobem jde o kult“. ()
V Soukupově filmografii rozhodně velmi nadprůměrné dílko. ()