Drsná Planina

Tvůrci se toho fakt nebáli, klidně nechali (skoro) hlavní postavy zemřít. Přes tuto skutečnost snímek nepůsobí moc realisticky, nemá tu správnou poválečnou atmosféru a navíc, člověk má pocit, že už to všechno někde viděl. Zajímavost: Od tohoto filmu se datuje ona ohromná Lábusova popularita. Produkční společnost byla přímo zahlcena dopisy od nadšených diváků, kteří chtěli znát recept na ty vynikající knedlíky. Dokonce jeden státní podnik převzal iniciativu, v socialismu to věc nevídaná, recept nějak vyzvěděl a začal tuto pochoutku v osmdesátých letech hromadně vyrábět a zásobovat jí školní a závodní jídelny. Díky! (08.10.2013)

Film je spíš takovou mozaikou ze života pohraničníků, od formování jednotky těsně po válce až někam do padesátých let, přičemž je vše nasvíceno "správnou" režimní optikou. Lze ocenit snahu o plastické zobrazení nesnadných podmínek v pohraničí, humorných i tragických stránek při ostraze hranic, které se neustále střídají. Na druhou stranu jde jen o poměrně povrchní zachycení postav a drobných příběhů, aniž by si divák vytvořil k nějaké postavě hlubší emoční vztah.  Ideologický nátěr filmu není nějak přehnaný a je ve své době vcelku pochopitelný. Dnes se tato doba zobrazuje opačnou optikou, ovšem také s příslušným ideologickým nátěrem - každému jak libo. (30.10.2022)

Pokud si odmyslíme kontext, tak je to film o sympatických chlapcích střežících hranici. Jenže je tu bohužel ten kontext, ve filmu připomenutý zejména poslechem rádia přenášejícího zprávy o únorových událostech v Praze. Zajímavé ale je, že jinak tu ideologie moc prostoru nemá. Ale i toto stačí, aby si člověk uvědomil ten strašný kontext. Je to škoda, potože jinak je to docela příjemné pokoukání na nedělní odpoledne. (29.06.2007)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)

Príbeh o pohraničníkoch z povojnového obdobia sa dosť ťažkopádne dopracovával k rozuzleniu. Kolísavý rytmus atmosféry i nálad počas filmu tomu tiež nepomáhal. Vtipný úvod s Lábusovým kuchárskym umením pobaví, neskôr je tu humor skôr výnimočne. Rovnako hudba je tu raz veselá , potom temná a to trochu narúša celkové uchopenie filmu. Škoda toho, pretože niektoré scény napr. tá so zajatcami, ktorým sa podarí ujsť má správne grády. Celkovo priemerný, ale pozerateľný film. 60%. (08.10.2013)