Šest v tom

Po posledním díle poslední řady tohoto poněkud kvapně ukončeného seriálu mi to nedá, abych neaktualizoval svůj komentář: seriál začal jako ryze komediální, aby se pak v dalších řadách začal otáčet do další, vážnější polohy (a mnoho lidí to nerozdýchalo, asi tak trošku podobně, jako u Ally McBealové.) Ovšem všechno by se mělo vyvinout - tolik dílů poplatných pouze komediální poloze by pak vydalo maximálně na nějaký sitcom. Jinak souhasím se zdejšími uživateli, s Geminim (Helen), s wuxiou (hudba), i s Tylerem (ŽIVOT.) Zvrat v předposledním dílu mi přišel malinko samoúčelný, ale ani ten nemohl snížit mé hodnocení a Cold Feet zůstávají i nadále v mém TOP10 nej seriálů. Amen! (04.10.2005)

Pokud bych mohl něčemu dát hvězdiček víc než maximálně možných pět, byl by to právě tenhle seriál. A proč? Vždyť to musí být jen další komediální počin o partě mladých lidí - jenže dejte slovo komediální do uvozovek, přidejte dramatické momenty, pak připočtěte skvěle napsané postavy a vynásobte jedinečnou atmosférou. Jako výsledek nedostanete nic menšího než ŽIVOT. Život s chvílemi plnými radosti, lásky, klidu a naděje, ale i s chvílemi totálního zmaru, nejistoty, podvodů a pláče. Prostě se vším, co k němu patří. Na závěr bych chtěl říct jen dvě věci - poslední záběr "Šesti v tom" ve mně vyvolal mnohem větší pocit prázdna a smutku než Chandlerova závěrečná věta v "Přátelích", a ač nemám tyhle fráze rád, musím přiznat, že Rachel, Adam, Pete, Jenny, Karen a David mají už navždy místo v mém srdci. Takže pokud to někdo ještě nepochopil - "Šest v tom" patří bez jakýchkoliv pochyb mezi ty největší skvosty televizní obrazovky. (19.10.2005)

Tenhle seriál mám opravdu rád. Působí jako verze Přátel pro Angličany, ale má v sobě i těžko popsatelné kouzlo, které ho neumožňuje ocejchovat jako kopii. Narozdíl od výše zmíněného seriálu mnohem více ze života, kromě usmání se člověk občas dostával i do situace, kdy postavám toužil pomoct vyřešit nějaký problém. A navíc tam hrají mí oblíbenci James Nesbitt a Helen Baxendale, takže proč hodnotit jinak než za 100%? (22.05.2006)

Záchvaty smíchu, pobavení, překvapení, mírné znepokojení, zklamání, depka, nasrání, ještě větší depka, hořkosladké loučení ... takhle se v chronologickém pořadí střídaly moje nálady od začátku první série do konce páté. Přišla šestá série a já se jen s málokterými postavami shledala tak ráda jako s touhle partičkou. Už mi došlo, že není žádné happily ever after, všichni zestárli (až mě to vyděsilo), přibyly vrásky i šediny, ale život si ve svých čtyřiceti a padesáti podělávají stejně jako to dělali ve dvaceti nebo ve třiceti. Občas když s kamarády sedíme v hospodě a řešíme ta naše vlastní malá dramata, uvědomím si, že někdo jako Adam, Pete, Jenny, Karen a David by klidně mohli sedět u vedlejšího stolu. Už bude další série? (03.11.2016)

Tam, kde mě Přátelé vzali za srdce po komediální stránce, tak Šest v tom navázalo už v trochu vážnější poloze. Je pravda, že seriál začíná také v komediálním tónů, ale po pár dílech z vážní a není to vůbec na škodu. Samozřejmě, že ústřední dvojice James a Helen táhnou celý seriál a jsou timi pověstnými hybateli, ale i ostatní nezůstávají až o tolik pozadu. Velice mě tší, že si seriál udržel úroveň až do poslední série. Závěrečný zvrat je nádhernou tečkou za tímto seriálem. I když je pravda, že poslední díl a snaha tvůrcu každý pár nějak rozuzlit je trochu uspěchaný, ale nic to nemění na faktu, že je to nadprůměrný seriál. (08.01.2010)