Divoká srdce

,,GÉNIOVIA SÚ SMRTEĽNÍ IBA ZA ŽIVA. LEN HLUPÁKOV ZABÍJA SMRŤ." __ Divoké srdcia vstúpili do môjho povedomia viac-menej náhodou pred mnohými rokmi, kedy ich raz vo svojom programe uvádzala TV Nova (dodnes sa mi vybavujú scény obsiahnuté v TV upútavke), avšak ich sledovanie ma nakoniec minulo a odvtedy som na nich viac nenarazil. Snáď aj slabá propagácia má vplyv na pomernú neznámosť Soukupovho diela. Úplnou katastrofou podľa tunajšieho hodnotenia alebo názorov užívateľov však tento film aspoň z môjho pohľadu nie je. Pravdou je, že má zvláštnu strihovú skladbu a viaže na seba množstvo balastu bez ktorého by rozprávanie o dvoch súbojoch vystačilo aj na slabú polhodinku. Boris Rösner má istý tajuplný šarm a charizmu, nevidím preto dôvod prečo ho ,,neortodoxne" neobsadiť do úlohy milovníka Casanovu. Podobná asociácia ma napadá v prípade Johna Malkovicha ako Valmonta. (230. hodnotenie, 10. komentár k filmu, P. S. _ moje hodnotenie č. 2000) (31.12.2013)

Všichni jsme hlupáci, když hledáme příčiny protivenství kolem sebe. Jsou vždycky v nás."                                         Zdejší hodnocení neodpovídá skutečnosti. Atmosféra filmu včetně kostýmů a hudby plně odpovídá době kterou film představuje, herci nepřehrávají, neobojevují se hluchá místa. Můj dojem z filmu je veskrze pozitivní. (26.11.2014)

Poněkud únavný kostýmní film o dvou slavných soubojích. Druhá povídka má aspoň neortodoxní obsazení. Uznejte, že obsadit Casanovu Borisem Rösnerem by hned tak někoho nenapadlo. Mozarta hraje komik Antonín Procházka (v osmdesátých letech už ho hrál v úspěšné inscenaci Schafferova Amadea v plzeňském divadle) a to nejlepší nakonec: jak o zlatou tělku hraje Jan Vávra, pozdější šéf ČNTS. Křečovitý jako vždy. 40% (01.02.2006)

Pokud si odmyslíme Soukupa jako otce normalizačního filmu pro teenagery, můžeme v jeho filmografii najít celou řadu zajímavých prací. Soukup se dokázal vkusně popasovat s Arbesem, Puškinem i Casanovou. A to věru není málo. Líbil by se mi původní nápad realizovat volný cyklus historických soubojů (na způsob Slavných historek zbojnických), ale i pouhé dvě povídky spojené v Divoká srdce jsou velmi dobré. Pro diváka, který si v Puškinovi pravidelně nečte, může být překvapivé, jak odlišná původní povídka je a jak z ní bylo možné vykřesat jedny z nejlepších výkonů herců dnes slabší úrovně (Adamovská, Kuklová, Vaculík, Bartoška, Vašut). V druhé půli kraluje rafinovaně požitkářský Boris Rösner jako prášilovský Casanova a já se kochám. Člověk žasne, odborník se diví, ale mezi pikantními dívkami jsou i takové jako Bílá, Chytrová nebo Kretschmerová či Sajfertová a funguje to na výbornou. Pozdní éra spolupráce FSB a Wiesbadenu je zkrátka moc fajn. (27.03.2017)

Pokus o historický žáner sa vcelku podaril, aj keď ho čiastočne zachraňuje rozdelenie do dvoch poviedok, z ktorých je tá prvá o Puškinovi lepšia. Ešte vlasatý Vašut si tu skúsil aj jedno znásilnenie. Tá druhá o Casanovovi aspoň obsahuje nejaké nahotinky a dáva tak zabudnúť na slabšie obsadenie - napr. herec hrajúci Casanovu je skôr vhodný na rolu bezdomovca. Menšiu rolu ľahšej dámy si tu strihne Lucie Bílá. Oceňujem, že slovenskí herci nie sú predabovaní a pôsobí to preto prirodzenejšie. (24.09.2017)