Diskopríbeh

Film je správně ujetá šílenost z 80.let. Jinak, když vidím, kolik lidí dává odpad z pofidérních důvodů, dochází mi jedno: každá generace má své inkvizitory. Nacisti nadšeně zprovodili ze světa Židy jako příčinu hospodářského propadu Německa. Gotwaldovi komunisti po Vítězném únoru zprovodili ze světa každou známku kapitalismu a v monster-procesech odpůrce komunismu. Dětičky po sametové revoluci kritizují optimistické filmy točené za komunismu, protože už nikoho popravovat nesmí a na komunistické politiky si netroufnou, tak popravují hodnocením aspoň filmy, úspěšné komunistické herce a režiséry, Michala Davida... To je pak těžké podle hodnocení zjistit, jak je film dobrý, že? (21.12.2008)

Jedna z mála teen komedií, které se mi opravdu líbí. Příběh je takový "ze života" sídlištní mládeže, jenže tady ta mládež ještě přeci jen není tak úplně ztracená, jako ve skutečnosti. Nechutnosti tam nejsou vůbec žádný, i když semtam něco je trochu přehnaný (běh po náměstí třeba). Navíc je příjemný, že to není hlavně a především o sexu (jako v nových teen komediích ala Prcičky), že ze sexu a pití a podobně tam není vytvořen hlavní životní důvod mladých lidí. Osobně doufám, že Prcičky a jim podobné balasty jsou jen extrémním výstřelkem, který nemá se skutečností nic společného (a pravděpodobně se bohužel velice mýlím). Hudba Michala Davida jistě není můj milovaný Frankieboy, ale přesto se mi v tomhle filmu líbila a hodně dlouho jsem si myslel, že to mladej Hrušínskej skutečně zpívá sám a to je zase tím, že on to zpívání skvěle předstírá. Jelikož film se soustředí hlavně kolem Jirky, jeho otce a pak taky trochu té dívčiny Jitky, ostatní postavy jsou prostě jen figurky do počtu. Ale tihle dva, respektive tři, byli i dobře zahraný. Kritizovat dnes tenhle film je myslím hlavně otázkou módy, protože když to bylo nový, miloval to každej kolem těch dvaceti (a je celkem jedno, co dnes tvrdí). (26.11.2006)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)

Mně osobně se Discopříběh jakožto české, osmdesátkové, teenagerské lehké drama sakra líbilo. O to víc mě znepokojuje zdejší nepochopitelně špatné hodnocení. Co lidi čekali? Komedii? Scénář a vůbec námět je podle mě solidní. Hudební sekvence krásně doplňovaly a vystihovaly atmosféru jednotlivých milníků filmu a to jinak muzikály obzvlášť nemusím. V oné době jsem sice nežil, narodil jsem se o pár let později, ale co mám pochyceno a prostudováno, nemělo by to mít větší chybu. Nejsem vůbec daleko od plného hodnocení. 90% (22.08.2016)

Jedno z největších guilty pleasure mnoha Plzeňáků, kteří zažili osmdesátá léta (nebo aspoň jejich dozvuky), či spíše kteří v nich dospívali. Zanedlouho po něm pravděpodobně neštěkne ani pes, nicméně určitou dobovou atmosféru mu upřít nelze, stejně jako se nelze netěšit z vidiny míst, která téměř denně navštěvujete. Potměšil jako fotr boží! (31.12.2006)