Solaris

Clooneyho herecký koncert pod taktovkou Soderbergha sice nedopadl přesně podle mých představ, v určitém směru však vnesl do mé mysli příjemné překvapení. Mám rád Soderberghův rozvláčný režijní styl v kombinaci s hypnotickou (neplést s upávající) kamerou. Myšlenka jde opět ruku v ruce s formou a dohromady tvoří ohromně líbivou syntézu. Velmi sympatický mi byl přístup té solarisové životní formy, která si sama uvědomila svůj postoj a posunula tak konvenční měřítka blízkích setkání úplně do jiných rovin. Škoda že si spousta lidí plete Solaris s akční sci-fi, což byl jistě případ sedmi ruských spoluobčanů, kteří vedle mě po půl hodině v kinosále dělali takový bordel, že to hraničilo se špatným vychováním ;). (11.03.2003)

Americké Solaris jsem se dlouhá léta štítivě vyhýbal jako upír česneku, protože jsem si nechtěl pokazit dojem z mé milované Soljaris ruské, nebožtíkem Tarkovským režírované. No, zkrátím to - Američani ducha existenciálně laděné sci-fi předlohy samozřejmě trochu zprasili, ale dá se. Zatímco Tarkovskij pojal Lemovu Solaris meditativně, dušezpytně a filosoficky, Soderbergh se svou hollywoodskou čeládkou z ní udělal v první řadě lovestory, teprve v druhé řadě proloženou občasnými filosofujícími plky, zabalenou do vizuálně pohledného obalu a ke konci pravda i s docela slušnou nehollywoodskou atmoškou. Nebýt těch častých rušivých a otravných prostřihů na pozemské scény z mileneckého a manželského života Chrise a Rhey, a naopak být tam víc toho filosofujícího a vesmírného, šel bych s hodnocením ještě klidně výš. (24.02.2015)

Nedovedu posoudit, do jaké míry je Soderberghův film důstojnou adaptací Lemovy předlohy, či do jaké míry může soupeřit s Tarkovského klasikou. Nicméně po shlédnutí modernistické verze kanonického sci-fi díla mohu říct s jistotou jedno: je to skvělý film. Po vizuální stránce dovedně estetizovaný, po režijní stránce zvládnutý, působivý, sugestivní, emotivní. Bohužel je na něm cítit, že je to nejasná kontura ideového masívu, z nějž dokázali tvůrci uchopit sotva slupku. Nicmémě i přes tuto limitu je Solaris v. 2002 konzistentním snímkem, který prezentuje v kontextu současné mainstreamové sci-fi produkce vyzrálou a intelektuálnější odnož, která bohužel v jádru trochu připomíná povrchový intelektualismus, dojmologii a podobné neduhy. Tím se ale člověk nesmí nechat odradit. Ani tím, že Clooney na složitou roli psychologa Kelvina herecky nemá. Zvláštní příchuť futuristické love story, existenciálně setmělá atmosféra a nejistá perspektiva Soderberghovy narace činí z filmu příjemný požitek pro všechny smysly. To, že je otupený limitem obsahu, je kupodivu malá vada na kráse. (09.10.2005)

S velkou nedůvěrou vzbuzenou negativními ohlasy jsem přistoupil ke druhé filmové adaptaci Solarisu. O to větší potom bylo moje překvapení, co Steven Sonenberg dokázal. Komerčně (nebo přinejmenším komerčněji než ten Tarkovského) pojatý Solaris v americké produkci totiž vůbec není špatný. Sonenberg ho natočil po svém a výborně. Použití výrazných odstínů a sytě modré filtry kamery působí spolu s futuristickým pojetím stanice a dvěma slunci planety Solaris opravdu dobře. Flashbacky do minulosti vůbec nejsou špatné a závěrečná pointa se přímo nabízí. (23.12.2008)

Remake ruského slávneho filmu ,ktorý sa mi zatiaľ nepodarilo pozrieť celý. Tarkovský vie vo svojich pomaly plynúcich filmoch navodiť vždy dokonalú atmosféru.Soderbergh podobne stavil na psychológiu a hypnotickú hudbu a funguje to dobre.Hudba vás tu miestami dovedie až do hypnotického stavu a slabšie povahy to múže dostať do stavu ,keď si povedia ,že stačilo a film jednoducho zrušia.Je to ten typ filmu ,ktorý nesadne každému .70%. (09.03.2010)