Solaris

Americké Solaris jsem se dlouhá léta štítivě vyhýbal jako upír česneku, protože jsem si nechtěl pokazit dojem z mé milované Soljaris ruské, nebožtíkem Tarkovským režírované. No, zkrátím to - Američani ducha existenciálně laděné sci-fi předlohy samozřejmě trochu zprasili, ale dá se. Zatímco Tarkovskij pojal Lemovu Solaris meditativně, dušezpytně a filosoficky, Soderbergh se svou hollywoodskou čeládkou z ní udělal v první řadě lovestory, teprve v druhé řadě proloženou občasnými filosofujícími plky, zabalenou do vizuálně pohledného obalu a ke konci pravda i s docela slušnou nehollywoodskou atmoškou. Nebýt těch častých rušivých a otravných prostřihů na pozemské scény z mileneckého a manželského života Chrise a Rhey, a naopak být tam víc toho filosofujícího a vesmírného, šel bych s hodnocením ještě klidně výš. (24.02.2015)

Vzácná ukázka dokonalé pokory před těžkou látkou. Film ukotven v bezčasí i anonymitě národnosti, který kdyby neměl v hlavní roli George Clooneyho (který je nezvykle tlumený v projevu), bylo by obtížné identifikovat, kdo film natočil a kdy. Podobně jako v Tarkovského verzi je Soderberghův Solaris především o citech. O rozhodnutí, jestli raději zvolíme bolestnou realitu nebo podivuhodný sen, jehož podstatu nechápeme. A podobně jako Tarkovskij dokázal Soderbergh vložit do filmu neuvěřitelně hypnotickou atmosféru, která člověka dokonale pohltí (na čemž má nemalou zásluhu vynikající soundtrack Cliffa Martineze). Velmi smutný a krásný film o lásce a značně nedoceněný Soderbergh. P.S. Úvod odkazující k 2001 imho působivější, než citovaný originál. (19.12.2005)

Osobně jsem byl blízko "dokonalého uspokojení filmem". Ale kdybych měl popsat přesně důvod, tak bych to asi nedokázal přesně zformulovat. Soderbergh je velký mistr a co dokázal udělat s vizuální a zvukovou stránkou je obdivuhodné. Dokonce se mi film zdál moc krátký, což se mi často nestává. Mám podobné pocity jako Tsunami - chci okamžitě knížku a moc bych chtěl vidět Tarkovského verzi z roku 1972. Btw - ještě jsem nikdy neviděl film, u kterého by byl první "titulek" až po skončení filmu :) (22.11.2003)

Budu za kacíře, když řeknu, že Lemova kniha mě přes všechen myšlenkový obsah zrovna dvakrát nenadchla především pro spoustu zbytečně dlouhých pasáží, které se hlavního děje dotýkaly naprosto okrajově (BTW mám tenhle problém prakticky se všemi Lemovkami). Zato obě filmová zpracování jsou nadmíru vydařená, možná právě díky tomu, že každé jde svou vlastní cestou a každé si z knihy vybírá něco jiného. Soderbergh se na člověka dívá především skrze lásku mezi mužem a ženou jako základní stavební kámen lidskosti. Je pro něj tím, co člověka formuje. Sugestivní s podmanivou hudbou, podepřené Natashou McElhone, která do role naprosto sedí a v jejích velkých očích se jeden může ztratit jako v oceánu Solaris :)) (04.10.2005)

Kdo zná Tarkovského verzi, musí plakat - sprosté zjednodušení a zbavení veškerého krásně mrazivého mysteriózna a naopak přidání kopy uslintaného romantického... nechci říct hnoje, protože zas tolik to nesmrdělo - ale stejně, proč radši Soderbergh nenatočil něco, co by se nejmenovalo Solaris - možná by pak má reakce nebyla tak odsuzující (pozitivum: zajímavě roztěkaný představitel Snowa). Zkrátka verze natočená pro "ty jednodušší" (napadá mě podobný případ: Nebe nad Berlínem vs. Město andělů)...ach jo, proč..? (2,5*) (16.10.2007)