Solaris

Psychologické sci-fi? Prečo nie. Artové spracovanie? Žiadny problém. Soderberghova réžia? Môže byť. George Clooney v hlavnej úlohe? O.K. Na námet a technické spracovanie môžem povedať jediné: WOW! Horšie je to už s dejovou výplňou. Keďže sa film aj napriek príjemnej 90-minútovej dĺžke príšerne vlečie a človek pri jeho sledovaní pomaly zaspáva, nedostaví sa očakávaný silný zážitok z inak na psychiku človeka brutálne útočiacej formy filmu. Čo je vo výsledku dosť smutné. (13.04.2013)

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek.. (25.03.2013)

V porovnaní s Tarkovského Solarisom (videla som z neho kedysi poslednú tretinu) ide o ľahšie stráviteľnú (a milosrdne krátku) verziu, ktorú bežný divák určite lepšie pochopí a prijme. Scifíčko je to dobré - avšak nedokážem sa stotožniť s postavami ani príbehom. Jediná sympatická mi bola Gordon, naopak Chrisa Kelvina som často mala chuť nafackať a jeho psychicky labilnú ženu som nemohla ani zniesť. A čo sa týka Chrisovej konkrétnej situácie v blízkosti Solaris, mala som silný dojem, že pre vedca by malo byť dostatočnou hanbou a momentom sebauvedomenia, keď sa jeho vlastná ilúzia začne správať racionálnejšie ako on sám. Znamená to, že na pôvodný Solaris už asi nikdy odvahu nepozbieram. (18.07.2005)

Dvě hodiny strávené pod vlivem hypnotických látek s názvy "Soderbeghova kamera" a "Martinezova hudba". Soderbergh ve snaze vytvořit co nejpůsobivější melancholickou atmosféru nešetří pohledy na magicky barevný Solaris, flashbacky ze Země se odehrávají pouze za posmutnělého deštivého počasí, jeho kamera hýří barvami a ambietní hudební plochy vše působivě dokreslují. Herecké výkony jsou znamenité, Clooney zde konečně neškube hlavou jako holub a jeho projev je střídmý a přesvědčivý, jenom Davies v roli Snowa místy dost přehrává, jeho gestikulaci, to nemožné kroucení rukama při verbálním projevu jsem nějak nezkousl. Přestože Solaris není myšlenkově a dějově nijak originální, nechal jsem se unášet pouze na vlně pocitů a emocí a byl jsem odměněn sugestivním zážitkem. (16.03.2004)